Máme na to?

Třinácté důchody, vyšší zdanění vysokých platů, rušení zdravotních poplatků. Tak až do květnového volebního týdne vypadala pravděpodobná ekonomická agenda nové české vlády. Vzhledem k výsledkům voleb je však realita zcela jiná, ekonomům mnohem více konvenující. Z jejich pohledu koaličnímu jednání dominuje otázka, jak vážně pojme vláda své motto o „rozpočtové zodpovědnosti“ a zda nástroje, kterými se bude snažit tohoto cíle dosáhnout, budou fungovat.

Evropa konsolidující

Strategie, jak alespoň zpomalit růst státních dluhů, se v Evropě liší. Země typu Řecka, Rumunska či Pobaltí, ve kterých se stát dostal do skutečné krize, obrazně řečeno tahají za všechny páky, aby rostoucí zadlužení státu uřídily. Například v Rumunsku vláda zvýšila v polovině roku daň z přidané hodnoty z 19 na 24 %. A obdobnou razanci, při níž se na jednotky procent nehledí, mají i škrty na straně výdajů.

U stabilnějších, nicméně k úsporám odhodlaných zemí (jako je teď i Česko) mohou vlády užít nástroje jemnější, i když rozsah plánovaných úspor nemusí být malý. Lídr rozpočtových reforem v EU Německo si díky předchozí zodpovědné politice vystačí jen s relativně mírným poklesem deficitu (zhruba o 0,5 % HDP v roce 2011), zato třeba Španělsko či Velká Británie, pokud to myslí s opravou svých státních financí vážně, musejí mít cíle vyšší (kolem dvou procent u Británie). A své úsporné…