Hudba žije jako nikdy

Je to pro nás důležitý koncert. Jak vidíte, všichni máme zapnuté košile,“ hlásí s povinnou dávkou ironie z pódia zpěvák americké kapely Pavement Stephen Malkmus. Kytarový veterán není s takovými pocity sám: podobně jako on na scéně barcelonského hudebního festivalu Primavera Sound reaguje spousta kolegů. Všichni se po svém pokoušejí pojmenovat neopakovatelnou atmosféru události, která během deseti let přerostla v největší přehlídku současné nezávislé scény na evropském kontinentě. Festival pořádaný vždy na konci května představuje podnik naprosto nového typu. S více než stotisícovou návštěvností začíná šlapat na paty největším evropským akcím, jako je třeba dánský Roskilde. Přináší ale zcela odlišné hodnoty: jeho tvůrci odvrhli klasické členění na superhvězdy, které táhnou, a povinnou stafáž, která nikoho moc nezajímá. Primavera naopak sází na to, že dnešní hudební fanoušek se v hudbě solidně orientuje. Proto zde nenarazíte prakticky na nic, co by zavánělo provinčností, a stejně tak jste ušetřeni ataku hvězdné zatuhlosti. Ve srovnání třeba s britským festivalem Glastonbury, který každoročně zkouší dosáhnout na co největší trháky od Jay-Z, Bruce Springsteena po Gorillaz, Primavera věnuje maximální péči celé mozaice.

Stvořili ji totiž lidé, kteří s hudbou vyrůstali v devadesátých letech, ale nevzdali se jí ani v novém tisíciletí, kdy internet zničil hudební průmysl v jeho klasické…