Editorial: Omezená diskuse

Česká televize minulý týden přišla s velmi zajímavým projektem – od neděle do pátku vysílá na ČT 24 politické debaty, které toto veřejnoprávní médium zahájilo v roce 1990. Je to dobrá příležitost si připomenout zašlá témata, ale také si uvědomit, jak dalekou cestu urazila (nejen) televizní žurnalistika.

Některé momenty jsou doslova úsměvné, třeba když moderátoři na úvod debaty nadhodí obecné téma a pak čekají, kdo bude chtít mluvit. A je ticho. Když se pak na výzvu jako ve škole dají hosté do řeči, nikdo z debatujících není přerušován, takže odpovědi se často mění v dlouhé a nudné přednášky. Překvapí i cigarety ve studiu či rozlévané pivo přítomným debatérům, jejichž tváře mnohdy zakryje pozadí číšníků a číšnic. Prostě porevoluční éra s neopakovatelným kouzlem, kdy je všechno poprvé.

Prvním dílům jistě pomohl pocit jisté nostalgie. Přesto si u diskuse z roku 1991, kdy seděli vedle prezidenta Václava Havla ve studiu i novináři, politici, filozof, dramatička, člověk uvědomí, že dnešním obrazovkám cosi chybí.

Česká společnost se za dvacet let zprofesionalizovala, takže když se řeší daně, doprava či zahraniční politika, je možné okamžitě pozvat experty na tyto obory. Nepochybně všichni mají k tématu co říct, ale zároveň tak dochází k až nebezpečnému zploštění veřejné diskuse. Proč by se nemohl debaty o daních zúčastnit třeba filozof nebo historik? I oni přece žijí v této zemi a…