Zatracené období

Kdyby mu na to tehdy přišli, mohl klidně dostat pár let kriminálu. A přitom to dnes působí tak půvabně: na první strany časopisu Náš rozhlas si Max Švabinský kreslil erotické malůvky, takže třeba uvědomělému pionýrovi dodělal obrovská prsa. Tehdy čerstvý laureát Československé ceny míru a autor ikonického portrétu Julia Fučíka se tak na počátku padesátých let odreagovával v atmosféře strachu z nejtvrdších monstrprocesů. Jeho koláže se nedávno našly v antikvariátu a kunsthistorička Marie Klimešová hned měla jasno: tyto neznámé kousky nesmějí na její výstavě chybět.

Klimešová o ní snila šestnáct let. „Naše výtvarné umění v letech 1945–1957 bylo takovým ztraceným obdobím, jako by ani neexistovalo. Buď se bralo jen jako povinný přídavek k dílům vzniklým už mezi válkami, nebo naopak jako přídavek k dílům vzniklým až v šedesátých letech. Vůbec se to nepovažovalo za zajímavé období,“ říká Klimešová. Teď se to radikálně změní. Výstava Roky ve dnech v Galerii hl. města Prahy totiž do poloviny září ukazuje, že vedle přiblblého socialistického realismu tu paralelně vznikala spousta pozoruhodných věcí, bez nichž by následující plodná léta v našem umění vypadala úplně jinak.

Mezičas

„Přišla jsem na to v době, když jsme tady v Městské knihovně dělali výstavu Ohniska znovuzrození,“ vypráví Klimešová. Ta se v roce 1995 průkopnicky podívala…