Bez kompromisů se zlem

Režisérovi Nielsi Ardenu Oplevovi se podařila věc, na kterou by si moc lidí nevsadilo. Natočil adaptaci prvního dílu detektivní ságy Milénium Stiega Larssona tak, že obstojí jako solidní a svěží příspěvek do subžánru thrillerů o pátrání po masovém vrahovi. Fanoušci Lisbeth Salanderové si mohou vydechnout. Nepřizpůsobivá hackerka ožila ve filmu Muži, kteří nenávidí ženy i díky výkonu Noomi Rapaceové jako věrohodná a plasticky prokreslená filmová hrdinka. A další dvě pokračování budou v kinech následovat.

Nízký sázkový kurz na dánského filmaře ospravedlňovala zkušenost s adaptacemi podobně objemných knižních bestsellerů posledních let. Vzpomeňme, jakým fiaskem skončily oba snímky Rona Howarda podle konspiračních thrillerů Dana Browna Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni. Metoda psaní, s níž uspěli Brown i Larsson, se totiž přepisu na plátno vzpírá. A to přesto, že jejich texty připomínají v lecčem scénáře. Soustředí se na popis a dialogy, dynamickým způsobem přepínají mezi dějovými linkami a prostředími, až to připomíná střih mezi filmovými sekvencemi. Čtenářský návyk však vzniká hlavně kvůli pečlivému vykreslení fikčního světa do těch nejmenších detailů. A to znamená pro film trochu problém.

Sága rodu Vangerů

Četba více než pětisetstránkové bichle trvá dobrých deset až dvanáct hodin a Larsson vás v nich zasvětí do nejmenších záchvěvů mysli postav. Stejně jako…