Tenkrát v Pittsburghu

Psal se rok 1987. Michael Chabon v necelých čtyřiadvaceti letech dokončil rukopis svého prvního románu Záhady Pittsburghu. Román byl jeho magisterskou prací a Chabon ho prodal za 155 tisíc dolarů. Účastník kurzů tvůrčího psaní se přes noc stal slavným a kromě literárních poct se mu dostalo i další mediální pozornosti. Časopis People se rozhodl zařadit jej mezi padesát nejkrásnějších lidí světa. A padesát, to je nečekaně dobrá nabídka, podobně jako těch 155 tisíc dolarů. „Pyšný mohu být leda na to, co je skutečně mou zásluhou,“ odmítl však Chabon. „Je to, jako by vás chtěli dát do časopisu jen kvůli tomu, že ve městě, kde žijete, panuje skutečně hezké počasí.“

Odmítnutí brát podíl z krásy, již provází bezduchost, je jednoznačně sympatické gesto. Dál šlo už jen o to, zda pohledný mladý muž s kučeravými vlasy a modrýma očima může být pyšný na to, co je „skutečně jeho zásluhou“ – na knihy. Těch má Michael Chabon do dnešního dne na kontě jedenáct, včetně rozsáhlého románu o kreslířích komiksu Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, za který v roce 2001 obdržel Pulitzerovu cenu.

Pro nevyzpytatelnou českou kritiku je Chabon tak trochu výzvou. Když u nás přede dvěma lety vyšel Chabonův Židovský policejní klub, většina recenzentů se mohla zbláznit nadšením. Chabonovo současné vědomě žánrové a řemeslné psaní, tedy přesně to, co se domácím autorům…