Školy jako zboží

 Byla to docela pestrá společnost, která se v uplynulých dvou týdnech scházela v parlamentních kancelářích ODS a během několika seancí tam proseděla celkem asi šest hodin. Chodil tam bývalý ministr spravedlnosti, shodou poměrně nečekaných okolností nyní děkan plzeňské právnické fakulty. Dále psycholog se zkušeností bojovného komunálního politika z centra Prahy. A do třetice náměstek ministryně školství, specializující se na otázku evropských fondů. Ani jeden z těchto pánů zastupujících strany možné vládní koalice dosud neproslul jako znalec a protagonista reformy vysokých škol. To je téma, které v Česku v posledních deseti letech zvedá ze židlí spoustu lidí a které se až dosud kvůli zcela odlišným představám univerzitní lobby, vlády a opozice zdálo neřešitelné. Vyhrané volby ovšem dělají divy.

Teď po poměrně rychlém jednání zmíněných politiků se najednou zdá, že reforma univerzit je nadosah. Stačilo říct heslo, kterému média rozumějí: dohodli jsme se na zavedení školného. „O detailech jsme nemluvili,“ říká jeden z vyjednavačů, Jan Vitula z TOP 09. „Prostě jsme si přinesli volební programy a zjistili jsme jejich průnik,“ vysvětluje, jak se shoda na školném (maximálně 20 tisíc ročně) zrodila. Teď přichází čas na otázky, nakolik je něco podobného skutečně rozumné zavádět.

Známe to

V rovině ideologických tezí to vypadá docela dobře. Školné udělá z pasivních…