O pokutu nejde

 Devátý týden od okamžiku, kdy se do vod Mexického zálivu začaly valit desítky tisíc barelů ropy denně, se americký prezident proměnil v rozhněvaného vykonavatele spravedlnosti. Američané jsou den po dni vystaveni katastrofě, která překračuje jejich možnosti něco takového zvládnout. Barack Obama však alespoň označil viníka a přinutil ho ke kajícným omluvám podpořeným dvacetimiliardovým odškodným, jež, jak prezident hned upozornil, nemusí být částkou konečnou. 

Takový rituál je bezpochyby ozdravný. BP si je evidentně dobře vědoma, že katastrofa je důsledkem její nedbalosti a případné soudní spory by stejně prohrála. K ochotě složit žádanou částku jistě přispěla také reakce burzy, kde se akcie BP propadly téměř o polovinu, a hodnota firmy tak klesla o 90 miliard dolarů. Dohoda s prezidentem přináší alespoň částečný pocit jistoty – trhy se skutečně zklidnily. Nad pádem ropné společnosti se navíc nelze snadno radovat, byť by byl jakkoli zasloužený. Akcionáři jsou také třeba americké důchodové fondy, o peníze tak nepřicházejí abstraktní zlí muži z ropného průmyslu (ti také), ale i „obyčejní lidé“, důchodci.

Spravedlivé potrestání ropné společnosti ale nezahrnuje celý příběh. Firmy jako BP nebo Exxon nemusejí být zrovna sympaťáci, pořád jsou to ale ještě západní kapitalistické firmy, které je v krajním případě možné hnát k odpovědnosti, jak jsme toho právě…