Náš vládce parazit

Příznaky infekce si Jaroslav Flegr uvědomil ve chvíli, kdy zjistil, že ho náhlý zvuk automobilového klaksonu už nedonutí vylekaně uskočit z cesty, že se jen zvědavě ohlédne přes rameno. Dokonce ho jednou příliš nevyvedl z míry ani dvacetiminutový kulometný útok kurdské jednotky PKK na turecké městečko, ve kterém zrovna nocoval. Už zkrátka nezažíval tak silný pocit rizika a nebezpečí jako dřív.

S podobným úkazem se tento vědec z katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty UK přitom již setkal. Všechno začalo zhruba před dvaceti lety, kdy takové změny v chování pozoroval u laboratorních myší nakažených mikroskopickým parazitem Toxoplasma gondii. Flegr věděl, že je tímto prvokem infikován i on sám. Nemohl tedy za snížené vnímání rizika parazit? Představa, že by nějaký cizopasník ovládal chování člověka, vypadala sice poněkud bláznivě, přesto se Flegr rozhodl „manipulační hypotézu“ ověřit. Už jen proto, aby se dozvěděl, co mu nákaza případně může způsobit.

První fáze výzkumu trvala osm let a účastnilo se jí několik tisíc studentů, dárců krve a vojáků. A skutečně se potvrdilo, že toxoplazma – jejímž konečným hostitelem je kočka domácí – u člověka zpomaluje reakce a zhoršuje schopnost soustředění. Bylo to překvapující a Jaroslava Flegra napadlo také zjistit, jak se změna chování promítá do osobního života nakažených. Začal sledovat počet infikovaných lidí mezi…