0:00
0:00
Jeden den v životě13. 6. 20104 minuty

Všichni se učí. Jako o život...

Simona Pecková
Astronaut

Jsou tři hodiny ráno a já ležím v posteli a přemýšlím, na co jsem ještě zapomněla. Mezi hromadou papírů a knížek nahmatám pod postelí laptop. Místo updatování statusu na Facebooku hledám v Googlu srbský stranický systém. Není to zrovna téma, po kterém by se mi dobře usínalo, spíše naopak. Spokojená s výsledkem parlamentních voleb a podobou tamní vládní koalice jdu spát. Možná tam zítra opozice svrhne vládu, kdo ví.

↓ INZERCE

Sny se mi nezdály. Nebyl na to čas. Poslední čtyři týdny nebyl čas na nic. Možná to nebyl ani spánek. Budík zazvonil dvakrát, v šest hodin a podruhé v šest hodin a pět minut. Co kdyby náhodou. Udělám si kafe a make-up. Alespoň budu vypadat dobře, když to špatně dopadne. Většinou v autě poslouchám rádio. Hodně nahlas, tak aby ho všichni venku slyšeli a já nevěděla, kdo na mě troubí. Přemýšlím nad Platonem, přestože mi připadá jako ten nejobyčejnější filozof. Ne, zas tak chytře si nepřipadám. Přemýšlet ale nad Oakeshottem a Berlinem v autě je moc riskantní. Ani jeden z nich by mi pokutu neproplatil.

Třetí patro je plné lidí. Všichni se učí. Opravdu se učí? Vypadá to tak. Cítím se trapně. Vytáhnu dva papíry, na kterých mám výpisky z výpisek výpisků. Hlouček lidí kolem mě řeší otázky z minulých let. Baví se o republikanismu. Proč ne třeba o politickém systému Chorvatska? Ten by byl jistě napínavější. Jdu na toaletu. Přemýšlím nad republikanismem. Make-up je na svém místě.…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články