Válka Alana Copea podruhé

Je to podivuhodný komiks o druhé světové válce, když se v něm objeví jediná bojová scéna. A přece se čte poutavě a nechybí mu zvláštní napětí. Přináší originální svědectví o tažení americké jednotky hluboko do ruské zóny: 7. května 1945 vyrazila z Plzně do Velichovek u Jaroměře, aby polnímu maršálovi Schörnerovi předala kapitulační rozkaz. Řeč je o druhém dílu životopisného vyprávění amerického vojáka Alana Copea, který se po druhé světové válce usadil ve Francii, kde se spřátelil s komiksovým kreslířem Emmanuelem Guibertem. Toho uhranul styl jeho vyprávění natolik, že si je pět let nahrával na diktafon a automaticky si při tom načrtával první skici Copeova příběhu. Zatímco v prvním dílu Alanovy války vyprávěl o výcviku svého přítele, ve druhém pokračuje příběhem o jeho vylodění ve Francii, obsazení Plzně a zvláštní velichovské misi, o níž už byla řeč.

Stejně jako v první části i tady jsou důležitější spíš malé dějiny než ty velké. Copeovo vyprávění se skládá z drobných detailů, vzpomínek o nudném pobytu na francouzském statku, kde na dva měsíce uvízla jeho jednotka téměř bez jediné zbraně. Přiznává se k rabování, kterého se vojáci dopouštěli v německých vesnicích a městech, vypráví o nejistých nočních jízdách tankem bez rozsvícených světel, o prvním setkání s nacistickými jednotkami a prvních bojích při obsazování Plzně.

Guibertův přístup tak připomíná orálně historickou metodu,…