Truchlit s dinosaury

Jak s dětmi mluvit o smrti? Musíme s nimi o tom mluvit, nebo je to pro ně příliš těžké k porozumění? Knížka „Když dinosaurům někdo umře“ seznamuje dítě se všemi otázkami, které patří k smrti a truchlení. Rovněž inspiruje rodiče a učitele k výkladu tématu spolu s dětmi a připravuje je na dětské otázky, které jsou podobné těm dinosauřím, například „Vrátí se dědeček, když neuděláme pohřeb?“.

Na 32 barevných stránkách se v knížce představují živě veškeré situace kolem smrti z prostředí školky, domova nebo hřbitova. A to nemusí být vždy umírající členové rodiny, zemřít mohou také oblíbená domácí zvířátka nebo někdo z rodiny spolužáka. Začíná pak vysvětlování toho, co to vlastně je, být živý a povídání o důvodech smrti jako jsou třeba věk, nemoc či dopravní nehoda, ale i sebevražda nebo válka. Rodičům či učitelům knížka ukazuje, že smrt křečka může být pro malé dítě stejné dramatická jako smrt babičky. Knížka je bez příběhu, který by vedl celou knihou, každá stránka má svou vlastní situaci, která tvoří příběh. Knihu doplňuje malý slovník, kde jsou dětem vysvětlena slova jako kremace nebo pohřební vůz.

Překladatelkou z angličtiny je ředitelka Cesty domů Martina Špinková. Význam knihy vidí v tom, že může změnit přístup k tématu umírání ve společnosti. Po třetině všech úmrtí v České republice a polovině úmrtí v hlavním městě neproběhne pohřeb, je tedy jasné, že smrt, ale také loučení se zemřelými, truchlení a vzpomínání na ně je tématem, o kterém by se mělo více mluvit. Takto může kniha vést děti i dospělé k přemýšlení a hovoru na toto téma.

Oproti anglickému originálu se v knize změnil jenom text, obrázky zůstaly tytéž: kreslení zelení dinosauři, staří i mladí, velmi podobní lidem, ale s typickým dinosauřím ocasem. Jen několik málo vět popisuje téma na každé straně, kniha je především pro děti v předškolním věku a žákům na prvním stupni základních škol. Nicméně knížka zajímá všechny věkové skupiny: „O drogách a sexu se dočteš všude, ale o tomhle jsem ještě nečetl“, komentoval knížku dvanáctiletý chlapec, což ukazuje, že i starší děti mají zájem a potřebu získat informace o smrti. Zatímco malé děti se dozví, že mrtvý křeček už nejí salátek a nemůže se probudit, starší děti zajímá truchlení u židů nebo v Číně.

Kniha se dokonce osměluje odpovědět na otázku, co bude po smrti. Bez hodnocení představuje dinosaury různých náboženství – jeden je v černém oděvu duchovního, jiná dinosaurka je oblečena jako indická žena - v bublině s textem popisuje každý z nich v jedné větě své předsvědčení o životě po smrti. Ale především se dostávají ke slovu i dinosauří děti: nevadí, že zdaleka ne všichni mají stálý vlastní názor, pochybovat a rozmýšlet je dovoleno.

Ačkoli kniha je o smrti, nikde není zoufalá nebo příliš smutná. Chce pomoct a má spoustu dobrých nápadů, jak se dá nezapomenout na milovaného člověka či zvířátka: na poslední dvojstraně čtenář najde vedle každého obrázku větu s návrhem, jak vzpomenout: „Pokračuj dál v tom, co tě učil“, „vystav si někam věc, kterou měla ráda a která ti ji připomíná“ či „vyprávějte si veselé věci, které dělal“. Kniha končí výzvou radovat se ze života, protože pořád jenom truchlit nemůžeme. Přestože měl malý dinosaurus na první stránce ještě strach a bylo mu smutno z umíraní, na konci získá zpět svoji veselost, tančí na louce a říká: „To je krása být živý!“

Laurie Krasny Brown a Marc Brown:Když dinosaurům někdo umře: Malá knížka o velkých starostech pro malé a velké
Přeložila Martina Špinková
Cesta domů, 32 stran