Příroda a domov

Vztah k přírodě je záležitost, kterou po svém řeší každá civilizace a mnoho lidí celý svůj život. Tato věc nemá žádné konečné řešení, ale nechci se dopustit obvyklé filozofické kličky a říct, že vztah k přírodě je právě ono neustálé se vztahování, tázání a hledání míry. Byl jsem rád, že jsem na promýšlení tohoto tématu měl dost času a navíc v absolutní přírodě Západní pouště. Koneckonců text právě píšu v Káhiře, kam v noci přišel ošklivý chamsin. Pro jemný prach nebylo vidět na druhou stranu ulice a do toho se člověk skoro dusil horkem.

Poušť je obrovská, velmi tichá a prázdná. Orientujeme se zde podle skal, dravých kudlanek a zbytků několika lidských kultur. Také jsme zjistili, že zmije růžkatá má krásné oči.

Telepatická zvířata
Pokusím se vedle sebe položit několik pozorování, několik hran velkého mnohostěnu vztahu k přírodě. Začnu fenkem, milou pouštní lištičkou. Je to noční tvor, je chytrý, drbe se jako pes, štěká vysokým hláskem. Dřív jsem vždy kladl vedle spacáku misku s vodou, aby fenci měli co pít a já co pozorovat. Rychle jsem toho nechal. Ochočování fenka probíhá tak, že mu dáte napít, pak něco k jídlu, on se neustále vrací, je teritoriální, zahání jiné fenky. Pak vás to omrzí a tehdy přijde fenek a ukradne vám botu, kamsi ji vleče, možná je slaná a jemu voní. Pustíte se za tím mrňavým hajzlíkem, botu mu seberete. Pak jen tak sedíte na písku a jíte, v mém případě brambůrky. Tady se…