Na samotě u lesa

Travnatá stezka zařezaná vysoko ve svahu, z něhož je vidět přes údolí na protilehlé úbočí a hřebeny hor, nevede zdánlivě nikam, ale za ohybem kopce se najednou objeví dům na kraji lesa. Po šikmé ploše úzkého políčka kráčí mohutný muž za dvěma voly, kteří táhnou pluh (traktor je v těchto strmých svazích nepoužitelný). Když uvidí návštěvu, jde jí naproti a cestou vezme do ruky sekyru opřenou o kůlnu. „Co tady chcete?“ vyštěkne. Lahev slivovice zvednutá na pozdrav zmírní jeho naštvaný výraz, zůstává však ve střehu. Zpočátku mluví úsečně, ale po půl hodině se z něj vyklube sebevědomý a inteligentní muž jménem Fero Guliarik. Na otázku, co si myslí o politice, si uplivne a zahledí se do údolí. „Svinstvo,“ řekne nakonec. Je to nevolič.

Cestování v čase
Za pár dnů budou na Slovensku volby, i když soudě podle billboardů to tak nevypadá: jsou se svými prázdnými slogany téměř k nerozeznání od reklamy na prací prášek či hypotéku. Odhady volební účasti se pohybují kolem padesáti procent navzdory tomu, že politikou cloumají například napjaté vztahy s Maďarskem a domácí korupční aféry. Proč lidé nevolí? Nechápou, že bez jejich hlasu bude demokracie chřadnout? Tato přirozená otázka ztrácí v některých částech Slovenska smysl.

Vyrazit autem z Bratislavy na východ se podobá cestování v čase – tak rychle se mění krajina. Ubývá měst a…