Veřejné soukromí

Naši osobní korespondenci čte robot a podle toho, co posíláme a přijímáme, nám servíruje reklamy, abychom za praktickou službu nemuseli platit. Je to porušení listovního tajemství? Když klikneme na inzerát v sociální síti, jeho zadavatel se dozví, z jakého města jsme a kolik je nám let. Vadí to? Co je na internetu soukromé, co veřejné a má vůbec ještě smysl to rozlišovat? Mezi dvěma tradičními kategoriemi vznikl ve virtuálním světě nový prostor, v němž se učíme pohybovat. Zatím poslední dějství zápasu o podobu soukromí na internetu se odehrává v těchto týdnech. V rolích padouchů nyní vystupují vyhledávač Google a komunitní síť Facebook.

Přesně před rokem se ulicemi Prahy proháněla auta s nápadnou, skoro dvoumetrovou konstrukcí na střeše. Panoramatickými kamerami snímala každých pár metrů všechno kolem: domy, chodce, auta i oblohu. Na podzim se pak v internetové aplikaci Google Maps objevila ikona žlutého panáčka. Kdo ho přetáhne do některé z nafocených ulic, může se jimi snadno „procházet“ a myší se „rozhlížet“ na všechny strany. Někdo na snímcích pozná souseda, někdo vlastní manželku vracející se – například – z nákupu. Aby zmírnil zásah do soukromí těchto lidí, Google rozmazává jejich obličeje a také poznávací značky aut.

Těsně nad žlutým panáčkem se objevilo ještě jedno tlačítko. Na mapě nám ukáže místo, kde se právě nacházíme. Najde ho díky geolokační databázi. Auta Googlu totiž nejen fotí, ale také na každém kroku…