Zima byla nečekaně studená a plná sněhu. Poměrně rychle přešla do teplého jara. Tohle jsme v posledních letech zažili víckrát, jako by na zimu téměř bez prostředníka rovnou navazovalo léto. Ale pak se stalo něco nečekaného. Zpočátku to vypadalo jako ledoví muži, kterým se u nás zalíbilo a místo obvyklých pár dní se zdrželi celé týdny. A do toho začalo v půlce května pršet. Srážky na Moravě se na některých místech jednorázově pohybovaly mezi 100 až 200 mm, což spolehlivě stačí nejméně na střední povodeň.
Opět nastala známá situace. Jako by někdo podél Moravy vztyčil zeď, která nehybně stála na jednom místě a lámaly se o ni dešťové mraky ze severovýchodu. Slušný déšť pokropí zemi a pak se pozvolna přesouvá dál, aby se dobrodiní vláhy rozprostřelo po celé zemi. Ale tady jako by pršelo stále na jedné skoro nehybné linii. Před rokem při nečekaných přívalových deštích jsme ještě neuvažovali o „zdi“, ale o „valašském dešťovém pytli“, do kterého vstupovaly bouře jedna za druhou.
V Troubkách a na dalších místech se těžko hovoří o paměti řeky. Lidé zde už zažili, že řeka má tendenci vracet se do svého, byť přehrazeného koryta. Ale co mají dělat? Domy v zátopové oblasti těžko prodají a nemají ani na nový pozemek, natož dům. Většinou jim nezbývá nic jiného než dům opravit a čekat na další vodu. Třeba nepřijde. Jsou obce, kde stát může pomoci tak, že zvýší hráze nebo postaví…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
