Syn masového vraha
Niklas Frank oprávněně nepřipouští polehčující okolnosti svému otci, nacistickému vrahovi
Kniha Niklase FrankaMůj otec nabízí příležitosti k zamyšlením i analogiím. Hans Frank byl jeden z hlavních obžalovaných v norimberském procesu s válečnými zločinci. Jako gubernátor porobeného Polska měl na svědomí bezpočet vražd, zodpovídal za denně páchané násilí.
Míra jeho zločinů nemá u nás obdobu, ale i v období komunistické vlády – zvláště v první polovině padesátých let – tu bylo na sta, ne-li na tisíce těch, kdo jednali zločinně. I oni měli děti. Děti nezodpovídají za zločiny rodičů, ani Niklas Frank nezodpovídal za otcovy zločiny, nicméně je hodno pozoru, jaký vztah děti k chování rodičů zaujaly.
Představa, že můj otec či matka se dopustili zločinů, musí být pro každého člověka otřesná a těžko přijatelná. Odpovědí na ni může být a také bývá snaha rodiče nějak vyvinit anebo alespoň omluvit, vysvětlit si jejich konání. Odpověď může být i opačná. Niklas Frank napsal knihu, v níž téměř z každé věty vyzařuje někdy nenávistné, jindy ironické pohrdání otcem, který z ješitnosti, z touhy obohatit se, mít moc a slávu se stal masovým vrahem. Ani v náznaku autor nepřipouští, že by cokoli z toho, co jeho otec konal, bylo přijatelné, pokud by se něco jako přijatelné mohlo jevit, ať to byla láska k hudbě, ke zvířatům či určitá zbožnost, vždy se to autorovi jeví jako pokrytectví, lež a podvod. (Užívá k tomu působivých obrazů, dřevěná madonka třeba zvrací, kdykoli ji Hans Frank míjí anebo se k ní dokonce obrací.)
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu