Odcházení z eurozóny

Čtvrteční jednání amerického ministra financí Tima Geithnera s německým ministrem financí Wolfgangem Schäublem bylo podle německého tisku „upřímné a intenzivní“, což je prý eufemismus pro to, že to nikam nevedlo. O lecčem však svědčí, že americký ministr zkrátil tiskovku a odešel. Německo zjevně nechce slyšet na americké naléhání, aby zrušilo jednostranně vyhlášené regulace některých finančních derivátů. Hlavně ale Berlín váhá, zda se má stát lídrem dalších integračních snah, bez kterých to podle Američanů nejde.

● Není divu, že se ve světě množí úvahy o tom, jak by technicky vypadalo rozpouštění eurozóny. Zde je například

úvaha

konzultační firmy Stratfor z Texasu. Podle ní se jako nejjednodušší jeví odchod Německa. Německo by jednoduše obnovilo Bundesbanku, stáhlo svoje rezervy a vklady z Evropské centrální banky, natisklo by vlastní měnu a přepočítalo svá aktiva a pasiva z eur na německé marky. „Jediným“ německým problémem je sanace bankovního sektoru, který bude trpět investicemi do dluhopisů jižních států.

Německo by jako jediné patrně nemuselo čelit odlivu kapitálu a úspor. V případě většiny ostatních zemí – především na jihu Evropy – by případný odchod z eurozóny musel být založen na přechodných restrikcích (omezení výběru vkladů, zákaz vývozu eur apod.), které se jen těžko slučují s pravidly a svobodami, jež platí v Evropské unii. Odchod z eura by byl ve většině zemí kromě Německa patrně spojen s útoky na úřady a banky a s nejrůznějšími nepokoji.

● Francouzský ministr pro evropské záležitosti Pierre Lellouche propásl „nejlepší příležitost mlčet“ (moje oblíbená „hláška“ z úst Jacquesa Chiraca), když ve čtvrtek pravil, že dohody o záchraně eura jsou v jasném rozporu s evropskými dohodami a Lisabonskou smlouvou, která jakoukoli pomoc zapovídá. To je docela nepříjemné pro Německo, kde se politici snaží veřejnost přesvědčit, že zde žádný konflikt se smlouvami není a nevzniká.

Tyto úvahy ministra důležitého evropského státu jistě pečlivě poslouchají i na německém Ústavním soudu v Karlsruhe. Jeho postoj k záchraně společné měny bude mít pro budoucnost Evropy naprosto zásadní důležitost.