Debakl velkých

Čeští voliči rozhodli s nečekanou odvahou. Země má šanci na reformní vládu, která je v době ekonomické krize potřeba. Politika se o víkendu zásadně otřásla – do sněmovny vstupují dvě nové strany, naopak lidovci a zelení v dolní komoře skončili. Padli také předsedové těchto partají Svoboda, Liška a co je nejdůležitější, i šéf ČSSD Jiří Paroubek (je skvělou zprávou pro zdejší demokracii, že všichni předsedové odešli okamžitě a dobrovolně). Tak se přepisují dějiny, respektive budoucnost.

Jak s ČSSD
Těžko si představit překvapivější výsledky. Nikdo je nečekal, ale zpráva veřejnosti je jasná: Velké strany se chovají nepřijatelně a velké nemusí být navždy. Když jsme v únoru letošního roku napsali: „ODS a ČSSD mají nejvyšší čas vzdát se víry ve svou nesmrtelnost“, politici z obou stran se nad tím usmívali. Volby je ale vyvedly z omylu a je to velmi cenná facka.
Politika Jiřího Paroubka byla natolik agresivní a nepřijatelná, že se stala hlavní silou pro kampaň menších stran. Zejména tedy TOP 09 a Věcí veřejných. Jestli tohle povede k poučení sociálních demokratů, a nejen jich, je to důležitý bonus voleb 2010.

Sociální demokraté nyní stojí na křižovatce. Pokud výrazně nezmění svou rétoriku a politiku, jsou odsouzeni ke znicotnění. Paroubkova prohra je nepochybně dobrou zprávou a jeho odchod ještě lepší. Dlouhodobé oslabení sociální demokracie by ale nebylo dobře. Česko tuhle stranu potřebuje a bude ji potřebovat hned „zítra“. Na sociální demokracii bude stát (pravděpodobně) hlavní opoziční role, která je stejně důležitá jako ta vládní. Bude kontrolovat kabinet, upozorňovat média a veřejnost na chyby či prohřešky ministrů, přinášet témata, kterých si nebude pravicová koalice všímat. Paroubkův odchod dává šanci, aby se tento hlas stal seriózním a byl vnímán silněji.

Dobře nedopadla ani ODS, ale Petr Nečas má obrovskou výhodu. Zřejmě bude moci sestavit jasně většinovou vládu a zároveň zaútočit na korupční „kmotry“ ve straně s heslem: „Když se tato strana nezmění a neočistí, příště prohrajeme.“ Argumentem mu může být i to, že ODS poprvé v historii nezvítězila v Praze (porazila ji tu TOP 09) a problematický exministr vnitra Ivan Langer byl voliči „vykroužkován“ a nedostal se do sněmovny (stejně jako Paroubkův muž s temným pozadím Petr Benda).

ODS má evidentně našlápnuto k tomu, že už nebude nejsilnější pravicovou stranou v zemi. Skandálů má moc a nepopulárních politiků ještě více. Voliči jim to jasně spočítali a poohlížejí se jinam.

Za vítěze voleb lze nepochybně označit TOP 09 a na druhém místě Věci veřejné. Strana Karla Schwarzenberga vyhrála s radikálně úsporným ekonomickým programem a to je dobrá zpráva. Důležité teď bude, aby strana fungovala jednotně (je tam řada neznámých politiků) a vyhýbala se korupci, protože uspěla jako partaj odmítající klientelismus.

Pokud jde o Věci veřejné, jejich úspěch je úspěchem marketingu – stojí na známé tváři někdejšího novináře TV Nova Radka Johna. Podstatnější a podezřelejší je ale fungování strany – tedy zejména vnitrostranické smlouvy zakazující poslancům zastávat veřejně stanoviska odlišná od partajní linie. To svobodné politiky s veřejným mandátem mění na zaměstnance neprůhledné firmy. Potvrzuje to dojem, že VV jsou spíše podnikatelský než politický projekt. Budoucnost ale může ukázat, že jsou to plané obavy, že šlo o předvolební nervozitu, která časem opadne a strana svým poslancům nechá svobodnou vůli.

Neúspěch Strany zelených a KDU-ČSL je nepříjemný. S lidovci odchází stoletá tradice konsenzuální politiky, se zelenými pak liberální myšlenky a téma životního prostředí. Ti druzí mají ale jednu výhodu – environmentální téma je agendou budoucnosti, takže je tu šance, že se jednou vrátí.

Kdo nám povládne

Výsledky naznačují, že sociální demokraté vládu nesestaví. Museli by přijít s nějakou šokující nabídkou, třeba postoupit TOP 09 pozici premiéra a Věcem veřejným slíbit nějaký speciální bonus. Je ale nejisté, jestli by něco takového obě menší strany přijaly. TOP 09 staví na reformách, které sociální demokraté dosud zásadně odmítali.

Když socialisté neuspějí, dostane zřejmě šanci Petr Nečas, kterému už se naopak TOP 09 i Věci veřejné nabídly jako partneři. Se stranou Karla Schwarzenberga zřejmě nebude problém, ale nikdo neví, jak se bude chovat Radek John a jeho lidé. ODS i TOP 09 už v kuloárech naznačují, že se obávají ekonomických šíbrů, kteří mají za Věcmi veřejnými stát. Nyní o cílech a záměrech VV netušíme nic, takže si musíme počkat.

Výhodou vlády ODS, TOP 09 a VV by bylo to, že se nerozmělní odpovědnost. Strany se nebudou mít na co vymlouvat – mají jasnou většinu ve sněmovně, programově jsou (údajně) velmi kompaktní a představitelé stran si prý také rozumí.

Co by mělo být cílem nové vlády? Základní body jsou jasné: boj s korupcí, která nás stojí hodně peněz a především důvěru v systém.

Dále je to ekonomická krize a řešení veřejných financí. Vláda by měla předložit reformu důchodového systému, připravit úsporný rozpočet a nastavit naopak investice do vzdělání a vědy.

Třetím zásadním tématem je Evropská unie. Občanští demokraté ve vztahu k Unii nepůsobí příliš čitelně. Je to stále stejné, mají velmi evropský elektorát, ale sami se evropsky chovají jen pod vlivem koaličních partnerů.

Doufejme, že zahraniční politiku dostane na starosti Karel Schwarzenberg, a že ji vezme do ruky pevně. Unie je v dramatické situaci a byť se většina českých politiků tváří, že se nás to netýká, je to přesně naopak. My potřebujeme evropský projekt víc, než on potřebuje nás. Dnes se rozhoduje o jeho budoucnosti, tak buďme u toho aktivní a posilujme ho.

Výtečné rozhodnutí
Jak bylo naznačeno, volby přinesly celou řadu rizikových míst. Byla by ale chyba si nevšimnout toho, že čeští voliči rozhodli výtečně. Nemáme jednoznačného vítěze, takže všichni musejí jednat s pokorou, zároveň ale můžeme mít většinovou vládu. Politici se po letech nemají na co vymlouvat, mají umetenou cestu a jasný mandát. Takže?