Šetrnost mám v krvi
Ve zdejší politice představuje unikát. I když se dostal do nejvyšších pater moci a mohl by se v nich udržet, rozhodl se odejít a žít skromněji. Po roce působení ve funkci ministra financí chce Eduard Janota přejít do soukromé sféry a „trochu zvolnit, užít si život“. Možná proto mluví o politice a jejím pozadí nezvykle otevřeně.
Zevrubně jste nahlédnul do vnitřností nejvyšší politiky. Je skutečně tak špinavá, jak si myslí většina Čechů?
Mě v tomto směru nepřekvapilo nic, z čeho bych mohl být vyjevený, protože jsem byl v častém kontaktu s politiky už dříve. Vím tedy, že co platí dnes, zítra už neplatí a že jejich častý výrok je "slibem nezarmoutíš“. I proto jsem se také zprvu zdráhal funkci ministra ekonomiky přijmout.
Takže jaká je podle vás česká politika?
Nevypočitatelná. Nemá západní šmrnc a etiku.
Co tím máte na mysli?
Vezměte si třeba povolební situaci ve Velké Británii - premiér Gordon Brown to zabalil, protože věděl, že nemá šanci, a konzervativci s liberálními demokraty se rychle domluvili na koalici, takže včera už na jednání do Bruselu přijel nový ministr financí. A věci běží dál. U nás se ale děsím složitého povolebního vyjednávání "kdo s kým“ a "kdo proti komu“. Řada českých politiků zkrátka názory obrací a mění podle toho, jak se jim to hodí.
Můžete být konkrétnější?
Mám na mysli i odborné veletoče některých politiků, kteří tvrdí, že pro rychlé přijetí eura uděláme, co budeme moci. Když pak ale dojde na lámání chleba a udělají se propočty dopadů na rozpočet, tak začnou kličkovat. Z osobního hlediska jsem byl třeba hluboce zklamán přístupem Vlastimila…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
