Malý pokrok má velkou cenu
Byla první školkou pro děti s mentálním postižením v Československu a pravděpodobně i ve střední Evropě. Ještě hluboko v totalitních časech se Mateřská škola speciální Štíbrova pokoušela o integraci zdravých a handicapovaných dětí, její pedagogové jako jedni z prvních pracovali s předškoláky s Downovým syndromem a autismem. Na letošní rok chystá ředitelka Marie Horázná oslavy padesátých narozenin školky.
Minulý režim lidi s postižením především zavíral do ústavů. Koho vlastně v roce 1960 napadlo otevřít jim školku?
Ředitelku běžné mateřské školky Annu Chvátalovou, která dala podnět ministerstvu školství. Tehdy už v Československu existovaly školky pro nevidomé nebo neslyšící, děti s mentálním postižením ale zůstávaly doma, nebo - v lehčích případech - chodily do normální mateřské školy. Naše školka, říkalo se jí tehdy výzkumná, byla novinka, na práci s těžce postiženými dětmi se k nám jezdili dívat odborníci z celého světa, v návštěvní knize jsou záznamy hostů z Austrálie, Chile nebo Japonska.
Dnešním trendem je spíše děti s postižením integrovat mezi zdravé vrstevníky než je shromáždit na jednom místě.
Takový byl i dlouholetý cíl mé předchůdkyně Miloslavy Staré. Zákony to v některých obdobích minulého režimu umožňovaly, takže ona začala s tzv. obrácenou integrací, mezi děti s postižením zařazovala zdravé, což byla ve své době naprostá rarita. Spojení samozřejmě prospívá oběma stranám, děti s postižením mají vzory a učí se komunikovat s běžnou společností, zdravé se zase naučí brát postižení jako samozřejmou součást života. Mnoho rodičů k nám dávalo své zdravé děti právě proto, aby měly takovouhle zkušenost.
Zní to až příliš idylicky. Nikdy jste nenarazili na negativní přijetí?
Těžká chvíle nastala, když jsme se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
