Unijní postřižiny

A pak že to nejde! Naopak to najednou jde skoro jako po másle. Evropa zažívá éru zkracování. Zkracování platů, zkracování čísel na výplatních páskách, zkracování bonusů, zkracování prémií, zkracování dovolených, důchodů, zkracují se i plánované kilometry postavených dálnic a kdoví co všechno ještě. Stříhá se a stříhá, škrtá a zkracuje. Přichází na druhé straně i prodlužování, třeba daní nebo pracovní doby (pochopitelně neformálně, leč reálně).

Nejen v Řecku. Škrty v rozpočtu oznámilo Španělsko, kde se snižují platy státních zaměstnanců o pět procent, razantní zvýšení daní oznámilo Portugalsko, práci více zdaní Británie, kde si také politici a ministři příkladně sníží platy. Tím je asi docela rozumné začít.

Otázka je, kam škrty povedou a do jaké míry zhorší recesi či omezí růst. Španělsko a Portugalsko potřebují na rozdíl od Řecka vyřešit především problém soukromého zadlužení, očistit bankovní sektor od špatných úvěrů do realit a výrazně zpružnit pracovní trh.

Na rozdíl od různých temných proroctví skeptiků je však ochota ke škrtům vyšší, než se čekalo. Začne se podobně, tedy u ministrů a politiků, i u nás po volbách? To nevíme. Buďme si však jisti, že daně poletí vzhůru, ať zvítězí ve volbách kdokoli. Na okamžité povolební konání jiných než Hrabalových postřižin bych si ale v Česku nevsadil.

● Kurz eura záleží podle většiny analytiků na zájmu dlouhodobých investorů o využití eura jako důležité světové rezervní měny. Tito investoři prý byli zvyklí v minulosti příliš nerozlišovat mezi dluhopisy jednotlivých států eurozóny. Leckdo dokonce věští, že v příštím roce by se euro mohlo dostat zpátky na paritu s dolarem, na které začínalo. Na všem zlém je ale něco dobré. Z pohledu zájmu evropských exportérů tohle vlastně není vůbec špatná prognóza. Zároveň ale platí, že voliči nemají prudký pokles kurzu nikde na světě (kromě USA) rádi a vyžadují pak hned střídání vlád.

● V různých článcích o řecké krizi bývají spekulanti označováni za mrchožrouty všeho druhu: od hyen přes kojoty po supy.

Deník The New York Times uveřejnil zajímavou diskusi ekonomů právě o úloze spekulantů. Ekonomka Carmen M. Reinhardtová v něm přirovnává spekulanty k supům, kteří krouží kolem. Jenže aby mohli supi přilétnout, musejí už přece cítit něco shnilého. A to něco shnilého je vlastně vždycky nezřízený dluh. Vzrůstající zadlužení v rostoucí fázi konjunktury v sobě nese semeno budoucí krize.