Perry Motejl zasahuje
Smrt prvního českého ombudsmana připomněla, že i v neslušné době bylo možné dělat svoji práci důstojně
„Vyžeňte vrahy Prrrusy z Prahy,“ zpívá jednačtyřicetiletý advokát zkoprnělému senátu pražského soudu. Píše se rok 1973 a pěvecký výkon obhájce Otakara Motejla není projevem bláznovství, ale pokusem pomoci klientovi.
Dnes je jím překladatel (a pozdější pražský primátor) Jaroslav Kořán, který se před soud dostal spolu se třemi přáteli za „hanobení národa a přesvědčení“. Měli se ho dopustit tím, že v hospodě pěli citovaný verš ze sokolské písně (pochopitelně bez důležitého písmena „P“). Motejl chtěl řádně zazpívanou písní dokázat, že ani v tichu soudní síně, natož v hluku hospody, nejde Prusy od Rusů rozlišit. Nakonec sice prohrál a Kořán dostal několik měsíců vězení, ale obhajoba mu dodala nezbytnou sílu. „Byl brilantní, dokázal udělat ze soudců úplné hlupáky. V soudní síni to vyvolávalo salvy smíchu,“ vzpomíná Kořán. „Věděl, kam až může zajít, a měl cit pro vtip.“
Podobně nadšeně vzpomíná na mimořádně oblíbeného porevolučního soudce, ministra a prvního českého ombudsmana Otakara Motejla celá řada klientů, kterým během bolševické vlády pomáhal jako obhájce v boji s režimem.
Práci advokáta se s krátkou přestávkou věnoval od poloviny 50. let až do roku 1989. Patřil mezi hrstku právníků, kteří byli ochotni obhajovat lidi v politických procesech. Většinu jeho práce ale tvořily běžné trestní kauzy a pražská…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu