Editorial: Včasné varování

Středoškoláci odvolili a potvrdil se nečekaně velký propad sociální demokracie (5,27 %) mezi mladými lidmi a naopak drtivý úspěch TOP 09 (26,59 %). Z Lidového domu jsme už mohli zaslechnout, že nemáme výsledky brát vážně. To by ale byla škoda, protože je důležité přemýšlet o tom, co nám volba naznačuje, byť nejde o reprezentativní výzkum.

Nepochybně bychom se dopustili nepřesnosti, kdybychom z výsledků usuzovali, že levice nemá v Česku budoucnost (komunisté a sociální demokraté získali jen osm procent). Zaprvé se s věkem občas mění názory a zadruhé se může změnit celospolečenská situace. Jedno je ale zřejmé, dnešní koncepce levice u mladých selhává.

Jak je možné, že je Česko odlišné od západních demokracií, kde je u mladých lidí vidět spíše příklon k levici? Relevantní odpověď může dát jen studie, která zatím neexistuje, máme však jisté orientační body.

Dnešní středoškoláci často uvádějí, že je – coby porevoluční děti – rodiče mnohokrát upozorňovali na to, že se nesmí vrátit doba levicové totality. Nejde jen o uvědomělou výchovu, ale i o vděčné historky na téma, co všechno rodiče nesměli.

Významným důvodem také možná bude to, že česká společnost je poměrně bohatá a přes řadu tíživých situací v rodinách dnešní děti a mladí lidé vlastně – s výjimkou romské menšiny – nezažívají nijak dramatické sociální vyloučení.

Je tu však ještě jeden důležitý bod – absence strachu. Porevoluční generace není ani chytřejší, ani hloupější než ty předchozí. Bude se ale zásadně lišit v tom, že nikdy nepoznala ten všeobjímající pocit strachu, který se nad každým za komunismu vznášel. I ten největší konformista (nebo hlavně on) tenkrát věděl, že jej neviditelná síla může kdykoli a bezdůvodně – třeba jen za neopatrný povzdech nad poměry – připravit o práci, přesunout ho na druhý konec země, zavřít do kriminálu nebo ho prostě prostřednictvím své sítě pomocníků „jen“ buzerovat.

Lidé zasažení touto temnotou jsou poškozeni navždy. Jde jen o míru zásahu – ti nejvíce zasažení mají pocit, že se jim vlastně nic nestalo. Přitom mají sklon stále věřit tomu, že se vše řeší nejlépe prostřednictvím síly. A že je lepší být na straně toho, kdo více straší, protože stát proti němu by mohlo přinést nepříjemnosti.

Tento strach nevyužívá jen levice, v minulosti s ním usilovně pracovala ODS (v současné kampani je to slabší, možná i díky nedostatku peněz ve stranickém rozpočtu) a dnes je stále hlavním pracovním nástrojem Václava Klause. U sociálních demokratů je to však umocněno existencí KSČM, kterou nedávno přijali za relevantního partnera do krajských vlád.

Tak se stalo, že nezanedbatelná část mladých lidí se zalekla nikoli poplašné zprávy, ale toho, kdo plaší – tedy ČSSD. Strana tak dostala včasné varování, že pokud bude chtít přežít, bude muset pozměnit svou politiku a rétoriku. Tedy nebýt už jen proti něčemu, ale stavět se za něco. Zajímavý pohled v tomto ohledu nabízí expert na sociální demokracie z Německa Wolfgang Merkel, se kterým přinášíme rozhovor na straně 44–47.

A nenechte si ujít příští číslo, které bude předvolební a rozšířené. Najdete v něm analýzy, rozbory možného vývoje po volbách, rozhovory atd.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

ERIK TABERY