Uvetovaný Václav Klaus

Lidem žijícím na Islandu se minulé úterý zatajil dech. Tamní prezident totiž vetoval zákon. Není ani tak podstatné, o co v něm šlo, ale stalo se tak teprve podruhé za posledních šedesát let. Vedle toho má Václav Klaus už několik desítek zářezů – vet za sebou. Procvičme si znovu paměť, v roce 2001 za veta kritizoval Klaus Václava Havla takto: „Prezident by měl veta používat jako šafránu – jednou za desetiletí, a ne aby se o to pokusil několikrát za týden. Považuji to za pošlapání základních prvků parlamentní demokracie.“ Jenže co stihl Havel za osm let, zvládl Klaus za roky dva. Teď už zákonodárcům vrátil neuvěřitelných čtyřicet zákonů, a pokud bude jeho tempo stejné, bude na konci jeho volebního období daleko za padesátkou. To už skoro připomíná hráčskou vášeň.

Teď ještě přitvrdil. „Avizuji, že jakýkoli zákon, který bych dostal do ruky, který by zvyšoval deficit rozpočtu na rok 2010, já v žádném případě nepodepíšu,“ prohlásil v pondělí po jednání s premiérem Janem Fischerem.

Ačkoli Respekt často píše, že je třeba šetřit a nezvyšovat již tak dramatický schodek rozpočtu, nelze se slovy prezidenta souhlasit. Úkolem hlavy státu totiž není hrát si na třetí komoru parlamentu. On není volen voliči, ale poslanci a senátory, takže není veřejnosti odpovědný. Zákonodárci však ano, a proto mají právo prosazovat většinou hlasů své návrhy. Může se nám to zdát nedokonalé, ale taková je prostě demokracie. Jako finální kontrolní instituce tu má fungovat Ústavní soud. Ano, ta instituce, které Václav Klaus nechce přiznat právo na nesouhlas se zákony.

Jedním z hlavních nešvarů této společnosti je, že nectí pravidla. A již poněkolikáté jde prezident příkladem. Práva veta má použít tehdy, kdy jde o něco zásadního, systémového, kdy hájí demokratické principy v této zemi. A ne jako například loni, kdy vrátil zákon „o posuzování vlivů na životní prostředí“, což udělal jen proto, že se mu nelíbí zelená témata.

Pokud se mu nelíbí postup politiků, může si je kdykoli pozvat na Hrad k debatě a tam se je snažit přivést k nějaké alespoň základní shodě. To by nepochybně stálo za ocenění. Silná vyjádření pro veřejnost jsou však zbytečná a v tomto ohledu i nebezpečná. Prezident by proto měl přestat „pošlapávat parlamentní demokracii“, anebo začít ve velkém sázet šafrán.