
Co čekat od prezidentských voleb v zemi, kde si neumějí vládnout
Ostré osobní útoky, kompromitace a spiklenecké teorie spoluvytvářejí již tradičně atmosféru ukrajinských voleb. V těchto dnech konkrétně prezidentských, jejichž první kolo se koná 17. ledna. Volba, která Ukrajince čeká, je sice významná, může ale přinést jen dílčí retuše politického obrazu jejich státu. O zásadní skutečnosti, a sice o tom, že étos „oranžové revoluce“, která měla modernizovat politický systém i ekonomiku, vyšuměl do ztracena, je rozhodnuto již dlouho před volbami.


Staří a mladí
Příznačný je v tomto směru i postoj hlavních mocností EU. „Shodli jsme se na nestranném přístupu k ukrajinským volbám,“ sdělil minulý týden (7. ledna) francouzský státní tajemník ministerstva zahraničí Pierre Lellouche po jednání s německou kolegyní a britským kolegou. Tento krajně zdrženlivý přístup je vzhledem k politické situaci na Ukrajině pochopitelný. Některé západní komentátory ovšem popudilo, že Lellouche vyjádřil „naději, že se zlepší ukrajinsko-ruské vztahy“. Vykládali si to jako defétismus ve vztahu k východní velmoci.
Je pravda, že ve srovnání s angažovaností řady států EU v době „oranžové revoluce“ na straně jejího vítěze, prezidenta Viktora Juščenka, před zhruba pěti lety jde o výrazný posun. Ve skutečnosti však za tento vývoj nemůže ani tak…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu