Návrat rizika. A recese?

Centrální banka centrálních bank – Bank of International Settlements (BIS) ze švýcarské Basileje, vydala prohlášení, ve kterém upo-zorňuje, že se může brzy vrátit excesivní chování bankéřů, a sice příliš velká ochota riskovat. Tentokrát mají být na vině moc levné peníze. Centrální banky peníze doslova rozdávají a do zástavy jsou ochotny vzít prakticky cokoli. Banka BIS navrhuje, aby komerční banky cílovaly menší návratnost kapitálu. Otázka však je, jestli banky vůbec mohou omezovat svou ziskovost, jestli by se nedostaly do konfliktu se svými akcionáři.

Druhá věc je, že podniky a podnikatelé by možná docela přivítali agresivnější či odvážnější úvěrovou politiku bank. Centrální banky sice půjčují skoro zadarmo, ale úvěry pro „reálnou ekonomiku“ klesají a v eurozóně se dokonce snížil ukazatel M3, tedy peněžní zásoba.

Banku BIS neradno brát na lehkou váhu. Její ekonomové varovali před důsledky bezhlavého používání finančních derivátů. A důležité je, že soutěž o nejlepší návratnost kapitálu znamenala důležitý aspekt. I ty investiční banky, které váhaly s používáním „kosmických produktů“, se připojily, protože dosahovaly nižší návratnosti kapitálu než konkurenti.

Podle deníku The Wall Street Journal zvýší americká centrální banka (Fed) sazby rychleji, než se čeká. List cituje pracovní analýzy některých ekonomů z Fedu. Toho se přesně bojí nositel Nobelovy ceny Paul Krugman, který v článku pro deník The New York Times upozorňuje na scénář z roku 1937, kdy zvítězila představa, že recese je pryč. Americká centrální banka dupla na brzdy a vláda přistoupila k rozpočtovým škrtům. Výsledkem byl podle Krugmana návrat do recese.

Krugman tvrdí, že nechápe, co by vlastně mělo být zdrojem ekonomického růstu. Vládní podpůrné programy postupně skončí v polovině roku, Čína odmítá zhodnotit svou měnu, takže nepomůže americkému exportu. V uplynulém desetiletí byly motorem amerického růstu rozmach trhu s nemovitostmi a excesivní útraty spotřebitelů. Nic z toho se rychle nevrátí. Krugman upozorňuje, že v roce 1996 se stejně předčasně radovali Japonci, že jejich recese končí, a přitom se nacházeli teprve v polovině ztracené dekády.
Možnost nové recese v roce 2010 odhaduje přitom Krugman jako čtyřicetiprocentní. (Zde dodejme, že těch 40 procent je poněkud alibistická prognóza. Když to nevyjde, tak se nic neděje, že.)