Češi přemýšlejí, jak vrátit lesk milovanému národnímu sportu
„Mizerie,“ kroutí hlavou statný čtyřicátník v šusťákové sportovní soupravě a odklouže na bruslích od mantinelu. „A bude to jenom horší, to mi věř. Na nějaký tituly můžeme zapomenout,“ dodává René Cirány a posílá hokejkou puk na druhý konec kluziště. Na ledě za jeho zády se mezitím šmrdolí zhruba tři desítky malých hokejistů v pestrobarevných dresech a zamřížovaných helmách. Trénink nejmenších hokejových nadějí na stadionu ve Slaném právě vrcholí.
Ta „mizerie“ nepatří jim. Adresáty kritiky jsou čeští hokejoví reprezentanti, kteří už za pár dní zamíří na olympiádu ve Vancouveru. Pro pana Cirányho je to „ztracená generace“, která jen paběrkuje zašlou slávu skutečných hokejových hrdinů minulých let, kteří aktuálně odcházejí do sportovního důchodu. „Je to krásnej sport, proto do toho kluky tlačím,“ ukazuje na své dva syny, uhánějící zrovna kolem. „Jako celek to jde ale do háje.“ S podobným názorem na český hokej – spolu s fotbalem nejpopulárnější národní sport – není tenhle slánský rodič (a dnes asistent místního trenéra) zdaleka sám. Za pravdu mu dávají čeští sportovní novináři i vysloužilí hráči. Ti všichni mluví o krizi, jaká nemá v posledních desetiletích obdoby. Co ji způsobilo a jak se může…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
