Ať žije tělo

Zapomeňme na humanitní vzdělání, už není sexy

Německé děti mají potíže se čtením. V učebnicích mají zjednodušené verze známých textů, Astrid Lindgrenová je na průměrného osmiletého čtenáře moc. A studenti demonstrující za lepší studijní podmínky si už také nejsou tak jisti svou schopností číst.
Podle jednoho výzkumu univerzity v Dortmundu jen malý počet lidí dokáže přelouskat komplikovaný a abstraktní text, přičemž se nedá mluvit o lenosti, ale spíše o „intelektuální legastenii“. Mezi obyvatelstvem jsou dnes již čtyři miliony funkčních analfabetů. Písmena znají, ale mají problém přečíst si byť jen jednoduchý nápis.

Společenské priority

Nedávno jsem narazila na citát

Angely Merkelové

:

„Jen si na chvilku představte, že bychom se deset let čtyři hodiny týdně učili o těle – tedy tolik, kolik se učíme o německém jazyce a dějinách. Medicína jako hlavní předmět – vlastně proč ne, dámy a pánové, proč je učení čtení veřejnou věcí, ale učení se zdravému životu ne? Proč se tělo objeví jen na hodinách tělocviku, proč by nemohlo být v osnovách také to, jak zabránit bolestem hlavy, jak se vyhnout vzniku cukrovky, jak zdravě vařit nebo jak si zabandážovat lýtko?“

Ano, k čertu, proč ne? Teď se na chvíli soustřeďme. Že by byla bandáž lýtka méně významná než jazyk a…