Výročí bez oslav

Jaká historická výročí má „smysl“ slavit? Všichni se asi bez problémů shodnou na sedmnáctém listopadu. Velkou míru shody lze patrně čekat také u 21. srpna. Ale dál? Další data se pomalu, ale jistě ztrácejí v mlze zapomnění tak rychle, jak odcházejí ze světa generace, které si s nimi pojí své vlastní emocionální zážitky. Patří pátý a osmý květen k těmto ohroženým výročím, jak během letošních oslav začátku Pražského povstání naznačoval i český prezident? Svědčilo by o tom i vyjádření předsedy Spolku pro vojenská pietní místa, který si minulý týden postěžoval, jak povážlivě rychle mizejí z ulic desky připomínající padlé z bojů za osvobození. Dílem je to opravami fasád, na které se pak desky nevracejí, dílem kvůli cynickým zlodějům. Každopádně tento nedostatek úcty by mohl být jednou z indicií, že konec druhé světové války přestává být pro mladší generace Čechů důležitým datem, které si má člověk připomínat.

Jenže průběh letošního, už 65. vzpomínání na konec války v Praze i jinde v Česku byl jiný a může za to jeden dlouho ukrývaný, nyní zveřejněný filmový záběr.

S razancí
Netřeba pochybovat o tom, že aktéři Pražského povstání jako nejznámějšího ozbrojeného odporu české veřejnosti proti nacistům na území Česka byli hrdinové. Postavit se nevyzpytatelné ustupující armádě s puškou a několika náboji ve chvíli, kdy šlo pasivně čekat na konec války, znamenalo projevit odvahu, kterou jsme později při jiných příležitostech…