Už žádná omáčka!

Už název třiačtyřicátého filmu Woodyho Allena Užívej si, co to jde ukazuje, že pětasedmdesátiletý autor se nezatěžuje zbytečnými řečmi a své poselství divákovi servíruje tak přímo, jak je to jen možné. Nejen tím, že se hlavní hrdina Boris Yelnikoff (Larry David) obrací v několika momentech přímo na kameru a seznamuje diváky se svým skeptickým pohledem na život a naše směšné pachtění v něm. To je odcizující prvek, který známe z mnoha Allenových filmů. Včetně jednoho z jeho majstrštyků, za který je považována Annie Hallová (1976). Scénář nového snímku koneckonců vznikl už pouhý rok po Hallové – Allen ho napsal na tělo komikovi Zero Mostelovi, který pak ovšem zemřel, a Woody text proto uložil na déle než třicet let do šuplíku.

Nový film je navíc natočen tak minimalisticky, až to chvílemi přestává připomínat regulérní snímek. Allen staví své herce do středu záběru a celou tíhu filmu tak navěšuje na jejich herecké výkony a neustálé dialogové přestřelky – nejvtipnější, které vzešly z jeho dílny za posledních pár let. Jako bychom sledovali zfilmovanou divadelní hru. Což prohlubuje i skutečnost, že všechny postavy jsou jednorozměrné typy, jejichž chování je občas vysoce nepravděpodobné a jejichž vzájemné vztahy vycházejí z autorské svévole. Allen jim jako demiurg – ať už jsou staří, mladí, omezení či geniální – klade do úst břitké bonmoty a úvahy o světě, které by i nadprůměrně…