Román jako mandala

Snad ještě nikdy nebyl přechod od jednoho století ke druhému tak fádní, ještě nikdy v něm nebylo tolik zlověstného uspokojení sebou sama,“ píše francouzský spisovatel Jean-Marie Blas de Roblès ve svém objemném románu Tam, kde jsou tygři domovem. Jeho bezmála sedmisetstránková kniha ověnčená cenou Prix Médicis je románovým výsměchem tomuto uspokojení – čtenářů, literárních postav i autora –, v němž se prolíná vysoké s nízkým: vážná učenost s jemným humorem, literární experiment s detektivní zápletkou a současné reálie s barokem. Je to omamný tok vyprávění, román řeka, v níž se ovšem i leccos a leckdo utopí.

Filmový styl
Jean-Marie Blas de Roblès je podivuhodná osobnost: světoběžník a polyglot, filozof, historik a odborník na podmořskou archeologii, který žije převážně v afrických pouštích, ovšem za svůj domov považuje francouzský Orléans. Svůj román psal dlouhých deset let a dalších deset let kvůli němu nejprve studoval dějiny 17. století, konkrétně život a dílo učence Athanasia Kirchera přezdívaného „Leonardo da Vinci baroka“ – to proto, že se zabýval geologií, lékařstvím, orientalistikou, snažil se rozluštit egyptské hieroglyfy a napsal více než třicet učeneckých spisů.

Kapitoly románu vždy začínají výjevy z Kircherova života v Evropě v období vrcholícího baroka, jež jsou psány archaickým stylem a jazykem…