Pláč pro Ukrajinu

Jen pár dní po podpisu smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou, podle níž mohou ruské válečné lodě dalších 25 let kotvit u ukrajinských břehů, přišel Kreml s další odzbrojující nabídkou. Ruský plynový gigant Gazprom chce koupit ukrajinskou energetickou firmu Naftogaz, která kontroluje plynový tranzit do Evropy. Výsledek není zdaleka jasný, nedojde-li však k obchodu nyní, stane se tak podle některých pozorovatelů v budoucnosti tak jako tak a jako potvrzení současného ruského triumfu na Ukrajině již samotná nabídka stačí. Nejde tu ale jen o plyn.

Pocity většiny proevropsky smýšlejících Ukrajinců jsou dnes drtivé. Izolace, Malé Rusko, kremelská enkláva – takové komentáře lze dnes na vyhlídky čtyřicetimilionové země zaslechnout nejčastěji. Z Ukrajiny aktuálně přicházejí i zprávy o sílících autoritářských sklonech proruského prezidenta Viktora Janukovyče či „revizi“ některých historických (a vůči Rusku kritických) událostí. Zajímavé je přitom ukrajinské přesvědčení, jak málo možná chybělo k naplnění optimističtějšího „prozápadního“ scénáře a jak velkou roli v tom pádu hrála i očekávaná, avšak nikdy nedodaná nabídka Bruselu na možný budoucí vstup do EU.

Na reparát je podle všeho pozdě. Klíčové je však uvědomění, že díky ukrajinské proměně se hranice kremelského vlivu přiblížily o víc než tisíc kilometrů blíže těm českým. A stejně jako dosud nikdo „neřešil“ Ukrajince, nemusí v budoucnu možná nikdo řešit ani Čechy.…