Nebe nad hlavou

Zná to každý, kdo někdy vedl malé turisty nebo skauty.

Batůžky na zádech, opálené tváře, ušmudlané oblečení. Děti lezou po stromech, zajímá je každá květina nebo motýl – při tomto chaosu občas někdo nevyhnutelně spadne do potoka nebo utrží bouli na hlavě. V pražském Šáreckém údolí, kde se právě tlupa tří až pětiletých dětí sbíhá k ohníčku, aby si připravily svou první dopolední svačinu (na klacku opečené chleby), ale nefunguje žádný turisťák ani skaut.

Jsme v dopolední školce, ve které veškerá činnost probíhá zásadně pod širým nebem. Takzvaná lesní školka funguje v hlavním městě už tři čtvrtě roku. Zatím jako soukromá iniciativa bez nároku na státní příspěvky, které dostávají standardní školky, přestože poskytuje stejnou službu. Oficiálně se proto jmenuje „dětský klub“, jehož třídenní provoz plně financují rodiče dětí (čtyři tisíce na dítě za měsíc). Provozovatelé školky ani rodiče se ale s tímto stavem nehodlají smířit.

Udělej si sám
Paní Kateřina Hodková vždycky chtěla pro svoje děti školku, kde budou v rámci možností co nejblíže k přírodě. Svou nejstarší dceru proto dala do jedné z pražských alternativních školek, která takový cíl deklarovala. S výchovnými metodami učitelů ale nebyla spokojená, a tak hledala pro své děti místo jinde, což v hlavním městě vůbec není snadný úkol. Přitom narazila na zprávy o takzvaných lesních školkách běžných v západní…