Strážkyně zlého dobra

Co by se bylo stalo, kdyby se ve skutečnosti něco přihodilo jinak - například kdyby Julius Caesar nebyl zavražděn o březnových idách?“ ptá se Umberto Eco v knize O zrcadlech a jiné eseje. Naráží tu na literární žánr alternativní historie, který nazývá "uchronií“ a který umožňuje "lépe pochopit události, jež vedly k současným dějinám“. Konkrétně má na mysli velké dějiny, jaké v tomto smyslu vylíčil třeba Michael Chabon v románu Židovský policejní klub: evropští Židé v něm stačili před druhou světovou válkou uprchnout na Aljašku, kde jim Spojené státy umožnily žít pod vlastní samosprávou. Uchronií by se však dala nazvat i nová kniha Petry Hůlové Strážci občanského dobra. Ta si ovšem vybírá malé dějiny obyvatel smyšleného českého města, které v rámci utopického projektu vystavěli komunisti jako příklad aglomerace dokonalého soudružského soužití.

Autorka tu zároveň rozvíjí pohled na českou současnost očima poražených a zahořklých, kteří se steskem vzpomínají na předlistopadové časy. Pomáhá nám však román lépe nahlédnout, jaké okolnosti takové lidi k nostalgii vedou? Na to nelze odpovědět jinak než záporně. Nový román Petry Hůlové je totiž nepovedeným pokusem o groteskní karikaturu jejich vnitřního světa.

Komunistický odvar
Po antropologických a etnografických sondách do života v sibiřské tajze, mongolských stepích nebo ulicích New…