Najdi svého Němce
Úchvatná krajina v pohraničí, zaneřáděná paneláky a zástupy prostitutek nebo trpaslíků. To vše v Sudetech zůstává, ale zároveň jsou tady čím dál víc vidět i lidé, kteří kletbu totální výměny obyvatel prolamují. Někde už mají slušný náskok, jinde teprve hledají cestu, ale pár věcí je všude stejných. Tam, kde se místní nebojí spojit s bývalými nepřáteli, bývá zpravidla vyhráno. Času je však málo, protože poslední generace obětí vyhnání definitivně odchází.
Stejná slova mohou někdy mít úplně opačný význam. Přesně tohle překvapilo manžele Olšanské poté, co před pěti lety koupili dům v Horní Blatné na Karlovarsku. Kopce, lesy, rozlehlé louky a nedotčená horská příroda. Bylo tady vše, po čem toužili, a přestože byl hrázděný dům s osmi místnostmi pro pražskou rodinu na víkendové pobyty příliš velký, nakonec chalupu koupili. Bližší pohled ovšem přinesl obvyklé starosti: v čerstvě rekonstruovaných stěnách zůstala dřevomorka. Měšťanský dům stojí v památkové zóně naproti kostelu, a proto se museli manželé Olšanští při rekonstrukci držet původních stavebních plánů. A tady rekreanti z Prahy zjistili, že mají jiné povědomí o pojmu "původní stav“. V českém vnitrozemí to znamená první "originální“ vzhled domu, ale památkáři v Sudetech tímto slovem popisují situaci v roce 1945. Dům Olšanských je starý minimálně dvě stě let, nejstarší záznamy na stavebním úřadě jsou však poválečné: Češi tady po válce zničili vše, co po vyhnaných Němcích zbylo. Programátor Jan Olšanský se s tím však nespokojil: sedl k počítači, našel kontakty na české zastoupení sudetoněmeckých sdružení a požádal je o pomoc při hledání původních majitelů domu. Během několika dnů už putoval z Horní Blatné do jižního Bavorska dopis v němčině se žádostí o původní dokumentaci a staré fotografie. A přiloženo bylo také pozvání na návštěvu.
"Měl jsem za sebou čtyřicítku a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
