Viníci mají platit a platit a platit
Syn generálního guvernéra nacisty obsazeného Polska Hanse Franka jako jediný z celé generace dětí nacistických funkcionářů veřejně odsoudil své rodiče. Novinář Niklas Frank (71) v Německu ale za své zúčtování s rodiči sklidil kritiku – jeho vzpomínky jsou podle recenzentů příliš drsné a nenávistné. Frankovy knihy Můj otec a Moje německá matka právě vyšly také v češtině.
Do svých šesti let jste žil s rodiči na krakovském hradě Wawel. Jaké máte na tu dobu vzpomínky?
Pamatuji si, jak jsem jezdil s dětskou motokárou po chodbách hradu a schválně jsem narážel do lidí. Věděl jsem, že mám mocného otce a že mi nemohou za to nic udělat. Dále si vzpomínám na návštěvu v ghettu se svou matkou, samozřejmě jsem tehdy nevěděl, že je to ghetto, a ani jsem neznal to slovo. Ale vnímal jsem, že kolem nás je spousta smutných lidí. Vyplázl jsem jazyk na jednoho chlapce. On byl sice starší než já, ale otočil se a šel pryč. Potěšilo mě to, cítil jsem se jako vítěz.
Před lety jste napsal o svých rodičích knihu plnou nenávisti. A co k nim cítíte teď?
Svým otcem pohrdám celou svou duší, a co se týká mé matky, jsem rozpolcený. Miluji ji, ale stále tyto pocity ruší to, co udělala. Po válce jsme neměli nic a ona se musela starat o pět dětí. Byla to silná osobnost. Zemřela přesně v den mých dvacátých narozenin.
Kdyby váš otec žil déle, nezměnil by se třeba váš vztah k němu jako k vaší matce? Třeba byste také viděl i jeho jiné stránky.
V knize píšu: „Jsem šťastný, že jsi byl pověšen, mohl bys mi totiž zamořit mozek svými kecy.“ To opravdu nelze vyloučit. Třeba bych ale byl jako můj o jedenáct let starší bratr Hermann. Byl sice v Hitlerjugend, ale když viděl mrtvé Poláky, zeptal se mého otce u večeře: Tati,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu