Lehký podvod s harfou

Doba dnes mase diktuje poslouchat osamocené singly jako kulisu k přebíhání mezi prací, domovem, kulturou a nákupy. Tato mainstreamová konvence se nedá úplně zbořit, ale dají se k ní alespoň nabízet alternativy. A právě to je ideální práce pro Joannu Newsom, školenou harfenistku, zpěvačku a instinktivní básnířku.

Teď na trh poslala novou trojdesku Have One On Me s více než dvěma hodinami hudby. Není to žádný fast food, ale kvalita materiálu deklamuje, že dlouhá stopáž může být problém jen pro fanoušky. Ona rozsah ustojí a záleží jen na vás, abyste si na ni našli dost času. Stojí to za to: už proto, že máte možnost si užít plnohodnotné umění v jeho plném významu, aniž byste měli pocit, že posloucháte desku z jiné doby.

Stejně samá špína
Osmadvacetiletá Američanka je do harfy zamilovaná už od dvou let. Tak malé dítě však nikdo nenechal na harfu hrát, a tak byla vděčná alespoň za lekce klavíru (dle nejlepších skladeb aktuální desky se jí i tohle hodilo). Na vytoužený nástroj si poprvé zahrála v sedmi.

Joanna kromě harfy miluje také historii. Nadšeně se přehrabuje v její poetice a vizualitě, obaly jejích alb jsou namalovány ve stylu středověkých maleb, podobně se občas obléká do dlouhých, bohatě zdobených sukní. Řada jejích skladeb zní účelně anachronicky. Na orchestrálním, ale pořád ještě pro intimní příležitosti vhodném albu Ys (2006) vypráví příběhy jako vytržené ze sborníku renesanční literatury…