Kakofonie romantismu

Když čtenář knihy Člověk romantismu a jeho svět sejme obal s reprodukcí dvou postav pozorujících západ slunce nad mořským obzorem s rozeklanými skalisky, objeví sněhobílou vazbu s docela jinou kresbou. Je na ní žena s odhalenými ňadry a bonnetkou na hlavě, která ve vztyčené pravici svírá žerď praporu - jde o obraz odkazující na proslulé dílo jednoho z předních umělců romantismu Eugèna Delacroixe Svoboda vede lid na barikády.

Romantismus totiž nebyl jen obdobím posedlosti krásou a subjektivizace světa, které dnes většinou vnímáme zkreslenými představami rozervanců zahleděných do svého "já“ či ezoterické krajiny. K této době patří především sny a pokusy o kultivaci nového člověka, vytvoření lidského společenství založeného na zásadách rovnosti a svobody. Proto je publikace časově zasazená mezi francouzský přelomový rok 1789 a celoevropský revoluční rok 1848, kdy vznikaly politické a ekonomické základy dnešního světa - všeobecné volební právo, tržní hospodářství, poprvé se hlasitě prosazovala otázka zrovnoprávnění žen, zpochybnilo se otrokářství a s důrazem na vzdělání se rovněž posvětila autorita školství a vědy. Tato epocha se zkrátka hluboce vepsala do celkové struktury Evropy a v mnoha směrech předznamenala její další vývoj, byť se tehdy na chvíli zdálo, že starý řád se opět vrací.

Znamení nové éry
"Ideály roku 1789 porážku…