Cesta k archetypu hudebního hitu

Každá z téměř 160 stran knihy Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády) je k prasknutí napumpovaná cynismem. Musí být, poněvadž se nejedná o spekulativní literaturu typu „Jak si získávat přátele a působit na lidi“, ale o pokus dvou hudebníků reflektovat pozdvižení, které se strhlo kolem jejich účelově stvořeného hitu.

Když někdejší hledač talentů firmy Warner Music

Bill Drummond

a kytarista komerčně nepříliš úspěšné kapely

Brilliant Jimmy Cauty

v roce 1988 vydali singl Doctorin’ the Tardis, použili sice úmyslně všechna hudební klišé a módní postupy, aby se zalíbili. Rozhodně však nečekali, že se vyhoupnou na špičku britského singlového žebříčku a prodají milion kopií. Pro své pobavení si celý postup zopakovali jako kapela KLF v roce 1991, kdy jejich recept zabral natolik, že se stali skupinou s největším počtem prodaných singlů v daném roce. Trik ovšem nespočíval v tom, že by se chtěli zavděčit publiku kvůli pohodlné kariéře – naopak vtrhli do hlavního hudebního proudu, aby poukázali na jeho plytkost.

Manuál, který vznikl v roce 1988, tedy představuje Cautyho a Drummonda v rolích konceptuálních umělců, což je označení, které jim přísluší daleko víc než třeba hitmakeři. Čtenáři se tak dostává precizní rozbor mechanismů, které byly typické pro hudební byznys konce osmdesátých let. Velká hudební nakladatelství ještě…