Přátelit se s Ruskem? A proč?

Byly to dva momenty, které Česká televize během svého speciálního vysílání z návštěvy prezidentů Obamy a Medveděva minulý týden opakovaně přehrávala. Oba se týkaly vzájemných vztahů Česka a Ruska. Napřed prezident Václav Klaus řekl, že česko-ruské vztahy se pořád zlepšují. A na stvrzení jeho slov běžel druhý, starší šot, kde exprezident Vladimir Putin po posledním jednání s Klausem prohlašuje, že nenašli jediný rozpor, který by obě země rozděloval.

Nejde o nic nového, fráze o „přátelských vztazích s Ruskem“ se už stačila usadit ve slovníku řady českých politických špiček. Jenže tahle strojená idyla, křečovité úsměvy, evidentní lakování narůžovo, v němž je mistr nynější český prezident, volají po tom, abychom si ujasnili základní věci: jsou naše vztahy s Ruskem opravdu tak dobré? A máme vůbec chtít se s Ruskem „přátelit“?

Pokud Klause skutečně při jednání s ruskými šéfy nenapadají žádné rozpory, je buď mimo realitu, anebo – v horším případě – dělá nějakou vlastní, nám nesrozumitelnou politiku. Stačí jen letmá bilance: opakované varování českých tajných služeb před rostoucí aktivitou ruských špionů u nás, strach z ruských státních investic v Česku, naprostá ruská neochota zpřístupnit českým historikům své archivy týkající se našich dějin, rozdílné názory obou zemí na válku v Gruzii nebo ruské chování na Kavkaze. Nebo jinak: je to přátelství, když se česká vláda schází k mimořádné tajné schůzi jen kvůli tomu, že chce ruská státní firma koupit v Česku letiště?

To…