Pamětník Svatých lišek
Viktor Pivovarov maluje jako mladík, který má za sebou třiasedmdesát let života



Když do Sovětského svazu dorazily Děti oblaků, pochopily, že v zemi to budou mít s uctíváním svého kultu Svatých lišek těžké. Náboženské svátky byly vykázány z veřejného prostoru, takže svou víru mohl člověk projevovat pouze doma za zavřenými dveřmi. Byla tu ovšem jedna zásadní výhoda: „Liškomilové“ nikdy neměli žádnou oficiální strukturu. Celý kult vznikl v hlavě jednoho moskevského výtvarníka coby osobní mix židovských a pravoslavných tradic, a nikdo tudíž nemohl z pozice moci kontrolovat, jakou podobu svátky mají. A ty tak nepozorovaně nabraly nádherných forem. Třeba den po 1. máji, kdy se ulice v SSSR zaplnily průvody s mávátky, se v domácnostech Dětí oblaků slavil Svátek Smějících se lišek, považovaný za nejlepší den pro ztrátu panenství: četly se historky z posvátné knihy Milostné příběhy dívek a lišáků, a zatímco se dcery za veselého jásotu stávaly ženami, domky naplnila vůně ořechů obalených v cukru a sušeného ovoce, které jejich rodiče pokládali na parapety.
Tuhle historii bolševické velmoci si už málokdo pamatuje. Ale naštěstí je tu Viktor Pivovarov, třiasedmdesátiletý malíř, který se do Prahy z rodného Ruska přestěhoval v 80. letech minulého století. Tehdy měl všechno ještě v živé paměti, ale jak přiznává, dnes, kdy výjevy ze života Dětí oblaků zachycuje v kaligrafických albech, už se mu mnohé detaily jejich kultu pletou s vlastními sny a představami. Jeho výstava Oni…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu