Kdo je vlastně normální
Médii proletěla zpráva, že ruský matematik Grigorij Perelman si už podruhé odmítl převzít milion dolarů odměny za rozluštění jedné z legendárních matematických hádanek. Má prý vše, co potřebuje, vzkázal přes dveře petrohradského bytu, kde žije poustevnickým životem a dlouhé hodiny hraje ping-pong o stěnu pokoje. Český matematik a filozof Jiří Fiala se domnívá, že právě lidé jako Perelman činí vědu tak krásnou.
Jeho talent je jistě mimořádný, ale navenek působí Perelman trochu jako cvok, nemyslíte?
Ano, je to tak. Ruští matematici byli vždycky exoti, jako nějaké postavy z národních bylin. Jeden z velkých matematiků Kolmugorov řekl, že vývoj jedince se zastaví ve chvíli, kdy se u něj probudí matematický talent. Ale problém normality je obtížná psychologická otázka. Kdo je vlastně normální? My, kdo jsme se podrobili a chodíme nakupovat do samoobsluh, nebo ti druzí?
Legenda o Perelmanovi je skutečně poutavá. V Americe žil o chlebu a mléce a nestříhal si nehty, protože je to proti přírodě…
Jistě, to jsou ale vnější dějiny, které se vyprávějí hlavně pro zábavu. Mě zajímají spíše ty vnitřní, které skrývají podstatu. Dějiny idejí.
Jak se Perelmanův objev vlastně zrodil?
V roce 2000 vyhlásil Clayův institut, to je americká instituce pro podporu vědy, sedm velkých problémů matematiky. Spojili s tím odměnu milion dolarů za každý vyřešený úkol. Poincarého domněnka, která pochází z počátku 20. století, je jediný, který byl zatím vyřešen. Zajímavé je, že jde o jednoduchý problém, pochopí ho i laik.
Vážně? Zkuste to.
Víte, co je mnohostěn? Tak když si spočítáte jeho vrcholy, pak hrany a stěny, tak mezi nimi platí jednoduchý vzoreček: počet vrcholů minus počet hran plus počet stěn rovná se dvěma. Funguje to,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
