Do Katyně jedu poprvé v životě

Kdy jste poprvé slyšel o Katyni?

Bylo to v roce 1943, kdy Němci poprvé otevřeli masové hroby. Ten samý den o tom napsalo několik polských regionálních novin. A co je důležitější, okamžitě se objevil seznam sestavený z příjmení polských důstojníků, kteří byli v masových hrobech nalezeni a identifikováni na základě osobních dokumentů, jež měli u sebe. To na tom bylo nejpodivnější a podezřelé. Sověti je prostě postříleli, zahrabali a dokumenty jim nesebrali. Zřejmě si mysleli, že těla nikdo nenajde.

Napadlo vás okamžitě, že otec nežije?

Němci oznámili, že v Katyni jsou pohřbeni všichni polští důstojníci. Ale Sověti zajatce rozvezli celkem do tří táborů a pohřbili je na třech místech. A na tom seznamu, který Němci zveřejnili, jsme jméno našeho otce nenašli. Objevil se tam sice kapitán Wajda, ale křestní jméno nesedělo. On byl Karol a můj otec se jmenoval Jakub. Proto byla matka přesvědčená, že nejde o otce a byla identifikována úplně jiná osoba.

Vědělo se, co se stalo se zajatci, kteří byli v dalších dvou táborech?

Právě že ne. Nikdo netušil, jestli byli také převezeni do Katyně a tam popraveni, a Němci zatím nestihli otevřít všechny masové hroby. Mysleli jsme si také, že zajatci z těchto dvou táborů se prostě zachránili, nebo je Sověti poslali do pracovních táborů. Celou pravdu jsme se dozvěděli až po válce.