Ďábelský celibát
Má povinná sexuální abstinence kněží ještě nějaký smysl? Aféra kolem zneužívání dětí, ale i každodenní trápení duchovních přinejmenším ukazuje na léta přehlížený problém: církev se tváří, jako by se jí pohlavní pud vůbec netýkal.
Na chvíli, kdy u jeho dveří před čtyřmi lety nečekaně zazvonil zvonek, Karel ještě dlouho nezapomene. Tou dobou měl za sebou téměř dvacet let kněžské služby věnované hlavně práci s dětmi a mládeží. Poslání katolického duchovního ho prý těšilo a naplňovalo, věnoval mu veškerý volný čas. Ostatně do semináře se tenhle vášnivý sportovec a dálkový běžec přihlásil hned po vojně – okouzlený katolickým prostředím svého dětství a příkladem farářů, které znal, si lepší životní dráhu nedovedl představit.
Nikdy nelitoval, ale po pár letech se v jeho životě ozvala síla, s níž nepočítal – sexualita.
„Člověka na ni nikdo nepřipraví, nikdo ho neučí, jak s ní má jako kněz žít,“ vzpomíná dnes s trochou hořkosti v hlase čtyřicátník, jehož pravé jméno a farnost, kde v současnosti působí, na jeho přání neprozradíme. „Během studií se dozví jen to, co nesmí dělat. Naivně si myslí, že se dá sexuality zbavit, ale to je nesmysl.“
Příležitostnou masturbaci, kterou uvolňoval přebytek nutkavého pudu, vnímal Karel jako selhání a prohřešek proti věčným slibům. Dlouho však zůstalo jen u ní. „
Koupit si pornografický časopis nebo navštívit takové kino, to bych nikdy neudělal,
“ kroutí hlavou kněz, „
jenže všechno se změnilo s nástupem internetu.
“ Díky svému technickému založení měl Karel velmi brzy slušné webové připojení a v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu