Banky musí být průhlednější

Poskytovatelé půjček v České republice s oblibou čarují s roční procentní sazbou nákladů (RPSN). Když se tento povinný údaj před několika lety zaváděl, pracovalo se s argumentem, že právě díky RPSN bude každý vědět, kolik úvěr skutečně stojí, a bude moci jednoduše srovnat, co mu která z bank nabízí. Proč to nefunguje?

Idea byla taková, že samotný údaj o roční úrokové míře dostatečně nevystihuje skutečné náklady spojené s úvěrem. V jeho ceně by se měl zohlednit také poplatek za zpracování úvěru, za vedení úvěru nebo za vedení účtu. Cílem bylo vytvořit jedno číslo, na které se podívám u několika produktů a na první pohled budu vědět, který je nejvýhodnější. RPSN ale tohle neplní.

Zákon je totiž, jak to v české legislativě často bývá, nezřetelný. Uvádí sice, že by v sazbě RPSN měly být zohledněny všechny náklady, věřitele k tomu však nic nenutí. Zákon například říká, že poplatek za vedení úvěru tam musí být zahrnut, jen pokud je nepřiměřeně vysoký. Ale co to je nepřiměřeně vysoký?

Proto jsme při měření indexu transparentnosti u jednotlivých bank porovnali jimi uváděné sazby s těmi, ve kterých jsou zahrnuty opravdu všechny náklady.

A jak to dopadlo?

Srovnávali jsme náklady, spojené s čerpáním úvěru ve výši třicet tisíc korun a se splatností jeden rok. Jedině Poštovní spořitelna zahrnuje do RPSN opravdu všechny náklady, které jsou s úvěrem spojené.…