Všichni barončini muži

Do názvosloví Evropské unie přibyla další zkratka. Vedle starších, které s nadsázkou řečeno už stačily zlidovět – například spolek bruselských ambasadorů COREPER nebo sbor ministrů financí ze sedmadvacítky ECOFIN – je tu čerstvě narozená EEAS. K vyslovení je trochu nepraktická, nicméně už se zabydlela v oficiálních depeších, ve Wikipedii i v článcích větších evropských novin.

EEAS čili European External Action Service se do češtiny překládá jako Evropská služba vnější akce a skrývá se za ní diplomatický sbor Unie. Lisabonská smlouva nadělila evropským občanům společného ministra zahraničí a EEAS bude jeho úřadem. Ideou je postavit ve světě „delegace EU“ – unijní ambasády, které by na místě razily politiku bloku a pomáhaly turistům z členských zemí, kteří se dostanou do úzkých.

Dánský guru
Vedle krachu řecké ekonomiky je eurodiplomacie druhým tématem, o němž se nyní nejčastěji mluví v horních patrech evropské politiky. Byť jde o myšlenku zapsanou už v euroústavě před osmi lety, teprve schválení Lisabonu a volba Catherine Ashtonové coby první evropské ministryně zahraničí krátce před loňskými Vánocemi zvedly startovní prapor pro to, aby se na novém plánu začalo pracovat. Bruselem proto nyní poletují papíry, jak by úřad Ashtonové měl vypadat, a zanedlouho začnou první výběrová řízení na šéfy budoucích euroambasád.

Víceméně jasné je už…