Preso s mlékem a pár herci

Servírky v Mezzanine Café z toho asi nemají radost. Ztrácejí přehled v objednávkách, cesta ke stolkům je zatarasená, a když se protahují davem, musejí zvedat tácky s pitím vysoko nad hlavy. V rohu kavárny vzniklo malé improvizované jeviště. „Nešlapte na ten baletizol,“ upozorňuje jedna z organizátorek, která vlastním tělem hájí ohraničený prostor jeviště. „Baletizol? Vždyť je to obyčejný linoleum,“ směje se kdosi v davu, „a nezapomněl někdo na to víno?“ Ale není to baletizol a není to ani linoleum. Právě teď je to tráva v sadu, trochu slehlá tady v horách. A ta židle na malém jevišti, to není židle, ale strom, na kterém se skrývá horský mnich Kamabuši, toho času zloděj tomelů. Vlastně to zrovna není ani mnich ani zloděj, ale opice, neboť mnich si na opici hraje, aby před majitelem sadu skryl svou pravou totožnost.

Je třeba říct, že japonská fraška kjógen nikdy neoplývala složitými zápletkami. Kdysi sloužila hlavně jako životabudič pro diváka, který přišel na vážné japonské divadlo nó. I dnes její působivost spočívá především v přesnosti pohybové stylizace a práci s hlasem: „Ua ua,“ potvrzuje opice na stromě. Těžko říct, co z jejího vystoupení mají ti, kdo dorazili pozdě a teď se v jarním chladu tísní za okny brněnské kavárny. I to se návštěvníkům netradičního festivalu Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě může stát.…