Milovat lidi je snadné

Dominik Duka si za komunismu prošel zkouškami života tajně vysvěceného kněze, politického vězně či dělníka ve Škodovce. Po roce 1989 si jako homo novus získal pověst člověka, který může pomoci vnést do české katolické církve nový vítr. Teď jsou před ním další zkoušky – třeba nevyřešené majetkové vyrovnání státu a církví a spor o vlastnictví pražské svatovítské katedrály.

Bohužel se nemůžeme vyhnout problému pedofilních afér katolických kněží v západní Evropě a USA. Jaký k tomu zaujímáte postoj?
Ty aféry mají jednu zvláštní společnou základnu: nejsou to aféry současné, ale z doby v rozptylu padesáti let. Pro mne je těžké na to odpovědět i proto, že se staly převážně v anglofonních zemích, které nejsou mou doménou, navíc v polepšovnách, sirotčincích, internátních školách, kde je práce s mládeží specifická. Je tomu ale šest let, kdy Jan Pavel II. reagoval na podobné aféry výrokem, který je pro mne normou: „Jednou a dost!“ Z jeho slov jasně vyplynulo, že na straně občanské to znamená, že se celá věc musí předat civilnímu úřadu, u nás tedy policii, a prošetřit. Po stránce církevní to znamená, že provinilec musí být postaven mimo službu, než se celá věc prokáže.

Jenže v některých případech to nebylo „jednou a dost“.
Tyto případy se staly většinou v době, kdy zásada Jana Pavla II. ještě neplatila. Má to samozřejmě svou…