Kulturní servis

KONCERTY

Tři roky mlčela, aby se odvážila říct: Miluju vás.

Radůza

v průběhu března vydala pátou sólovou desku, a jestliže její předchozí kus V salonu barokních dam znamenal zavržení pro ni tak typického akordeonu ve prospěch třeba piana nebo kytary, nyní se k hospodskému nástroji znovu vrací. Dobře dělá, protože rétorikou tulačka se do hudebního salonku stejně nikdy nehodila. Křtít se bude v Praze hned dvakrát.

Radůza,

Divadlo Gong, Praha, 7. a 8. 4.

Plive slova jako čerti zápalné plivance: americký raper B. Dolan, který vystoupí ve čtvrtek v pražském Klubu 007, nepochází ze striktně hiphopové scény. Renomé si vytvořil na soutěžích slam poetry, nezastavil se před performancemi a jeho texty kromě jazyka ulice absorbovaly logiku absurdního divadla. B. Dolan každopádně není žádný prázdný mluvka: jeho slova se změnila v činy a aktivismus, když v roce 2005 spoluzaložil server Knowmore.org, který poskytuje konzumentům informace o všemožných fintách nadnárodních korporací. B. Dolan se prostě snaží veřejnosti odkrýt, pro jakou politiku hlasuje, když si kupuje značkové kecky. A jeho ultratemné novinkové album Fallen House, Sunken City sbírá euforické recenze. Alarm Magazine dokonce napsal: Až rok 2010 řekne své, na Fallen House, Sunken City by se mělo vzpomínat jako na jedno z nejlepších hiphopových alb roku.
B. Dolan, Klub 007, Praha 8. 4.

Ačkoli má jméno shodné se slavným mořeplavcem, přesídlil do vnitrozemí. James Cook patří stejně jako třeba Chris Corner z IAMX do skupinky Londýňanů fascinovaných atmosférou a zlákaných ležérním tempem současného Berlína. Někdejší frontman elektropopových Nemo přijíždí do Čech na miniturné, které začne ve čtvrtek v Olomouci, o den později se zastaví v Brně a skončí v Praze. Kromě toho, že se James Cook stačil mihnout v několika dílech britského kultovního sitcomu Mighty Boosh a hrál v doprovodné kapele písničkářky Imogen Heap, získal i vazbu na českou scénu, když v roce 2007 pomáhal Sunshine s produkcí alba Dreamer.
James Cook
15 minut, Olomouc 8. 4.
Mersey, Brno, 9. 4.
Pilot, Praha 10. 4.

Pavel Turek

Tip hudebnice

Ve čtvrtek 8. 4. je v pražském Roxy/NoD na programu audiovizuální večer

Pavla Klusáka

„Riot Grrrlz: Dívčí vzpoura“. Představí na něm příběhy dívčích kapel a silných zpěvaček, které nenechávají věci jen tak. Od The Raincoats přes Bikini Kill až k mým oblíbeným Le Tigre nebo Peaches. Je mi to blízké, taky bych nechtěla nechávat věci jen tak. Nechci je prohlásit za feministky, ale každopádně jsou to holky, které se nebojí. V delším výhledu se těším na islandský elektronický projekt FM Belfast, který vystoupí 5. 5. opět v NoDu. Poslední dva měsíce jejich hitové písně s osobitými texty poslouchám denně (nejlepší věc se jmenuje Spodní prádlo).

Johana Švarcová (Kazety)

VÝTVARNÁ SCÉNA

O téhle galerii by mělo být víc slyšet: sídlí v 32. budově továrního areálu Svit ve Zlíně, o její chod se stará Lenka Tutschová, která tak na Moravě navazuje na činnost už zaniklé brněnské galerie Na bidýlku, již léta vedl – předloni bohužel zesnulý – sběratel Karel Tutsch. Progresivní autoři se tedy nyní ukazují v Kabinetu T, příjemném prostoru jedné z cihlových budov zlínského industriálního skvostu, otevřeno je od středy do pátku v odpoledních hodinách. Dobrým důvodem zařadit si konečně Kabinet T jako neodstranitelnou část vlastní kulturní mapy je výstava Igora Korpaczewského (1959), malíře poněkud neurotického rukopisu, který ovšem zároveň prozrazuje citlivé ruce pozoruhodného kytaristy.
Igor Korpaczewski: KW „Family“, Kabinet T, Zlín, 25. 3.–30. 4.

Malíř Jan Merta (1952) nepatří k autorům, kteří by chtěli publikum šokovat. Nicméně téma jeho obrazu Karlheinz Stockhausen provádí svou symfonii Cyklon B, jejž spolu s dalšími plátny nyní vystavuje u Zdeňka Sklenáře, kontroverzní je: průkopník experimentování s elektronikou označil útoky z 11. září 2001 za „největší umělecké dílo, jaké kdy existovalo“, a k Cyklonu B není třeba nic dodávat. „Nové umění vytyčuje nové hranice. Sebevražda snad ještě uměním být může. Zabití z nedbalosti, natož plánovaná vražda uměním být nesmí, i kdyby jako idea nebo objev byly velkolepější než mravní zákon ve mně a krásnější než hvězdné nebe nad námi,“ komentuje svůj příspěvek k Stockhausenově blábolu sám autor.
Jan Merta: Stockhausenova symfonie, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 31. 3.–1. 5.

Po dvou letech se do Ekotechnického musea v Bubenči vrací , na kterém se setkávají ti, kteří se jinak moc nepotkávají, v horším případě se dokonce raději vyhýbají dalekým obloukem: výtvarníci, hudebníci, divadelníci, designéři, módní návrháři, filmaři. V sobotu tu

Jan Kodet

s 

Palem Kršiakem

provedou pohybovou instalaci spojenou s noční prohlídkou malebně zasmrádlého podzemí čističky, příští úterý tu

Iška Fišárková

bude předvádět, co ušila, o dva dny později zde bude Toy_Box pouštět hudbu, jinak tu vystavuje

Erika Bornová

,

Čestmír Suška

či

Maxim Turba

, další program na bienalevytvarnychforem.cz.

Bienále výtvarných forem, Ekotechnické museum, Praha, 8.–17. 4.

„Jeho obsahem jsou velká civilizační témata a filozoficky vyslovené pravdy, někdy dokonce morální výzvy, jindy pro někoho drsně přepísklé apely. Mluvíme o Bohu, lásce, buddhismu, Izraeli, válce, peklu a nakonec tady na stěnách visí tvary, ze kterých se vylupuje postavička strýčka Fida, kočičky, ptáčka, podle některých kundička, busta, hlava, portrét, výseč krajiny. Teď co s tím,“ píše o nových dílech malíře

Ivana Voseckého

(1963) kurátorka karlínské výstavy Edith Jeřábková. No, co s tím, nejlepší je to pár metrů od Voseckého ateliéru vidět na vlastní oči.

Ivan Vosecký: Graffiti, Karlín Studios, Praha, 1.–25. 4.

Jan H. Vitvar

DIVADLO

Po čtyřiceti letech se 1. dubna do Národního divadla v Praze vrátila baletní podoba Shakespearovy geniální hry Othello. Autorem libreta, choreografie i režie celého představení je Youri Vàmos a baletní kreace doprovází hudba Leoše Janáčka z jeho rapsodie Taras Bulba. Zajímavý koktejl. Inscenaci o Othellově žárlivosti, bezmoci Desdemony z křivého obvinění a odporném intrikánství Jaga napsal Angličan, hraje se na české první scéně v režii Maďara působícího v Německu, kterého inspirovala hudba Moravana zkomponovaná na ruské téma.
Othello, Národní divadlo, Praha, 1. 4., 19 hodin

Apartmá v hotelu Plaza je hra známého dramatika Neila Simona. Pro jeho uměleckou plodnost a současně kvalitu divadelních textů ho kritici a recenzenti přezdívali „americký “. Děj se odehrává v luxusním hotelovém pokoji, jenž se stává tichým svědkem tří příběhů, dokumentujících problémy lidí střední třídy. Jejich skryté mindráky, bolesti, životní zklamání a frustrace. V tomto případě je vše zaostřeno na manželské vztahy. V režii Janusze Klimszy hru uvede na jedné ze svých scén Národní divadlo Moravskoslezské.

Apartmá v hotelu Plaza, Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava, 10. 4., 19 hodin

Amadeus. Slovo, které snad každému okamžitě evokuje světově proslulou filmovou adaptaci Miloše Formana divadelní hry Petera Shaffera. Neboli strhující fabulaci plnou emocí doprovázejících zápas o nesmrtelnost mezi božským Mozartem a císařským dvorním skladatelem Salierim, kde namísto zbraní roztáčí dramatický souboj úžasná hudba. Inscenaci, která obohacuje repertoár Východočeského divadla v Pardubicích, lze ale také číst jako podobenství o věčném střetu talentu a výjimečnosti s malostí okolí, s lidským průměrem. Nastudoval režisér Michael Tarant.
Amadeus, Východočeské divadlo Pardubice, 10. 4., 19 hodin

Promočené šaty, šok ze ztroskotání výletní lodi, uzavřená společnost šesti zachráněných lidí. To jsou dějové kulisy hry Calypso z pera současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga, kterou s herci Strašnického divadla zrežíroval David Czesany. V extrémní situaci každá z postav odhalí své hluboce skryté životní téma, touhu prožít svůj život ještě jednou a úplně jinak. Calypso je ale především o strachu ze smrti, jež promění jistoty materiální existence, kterou si člověk buduje po celý život, v prázdný a velmi relativní pojem. Hranice k nebytí přece leží všude a lze ji překročit kdykoli.
Calypso, Strašnické divadlo, Praha, 11. 4., 19.30 hodin

Jaroslav Formánek

TV

Den se o hodinu prodloužil, přívětivé jaro dovoluje smrtelníkům stále častěji nastavit bledou kůži slunečním paprskům. Vysychají meze a cesty toulavé lákají. Pravý čas pustit si v televizi Útěk do divočiny. Příběh založený na skutečných osudech novodobého beatnika a rebela proti konzumnímu stylu života Christophera McCandlesse (Emile Hirsch) je dalším režisérským triumfem Seana Penna. Madonnin exmanžel nabízí nádherné výjevy z aljašské přírodní rezervace. Samotný příběh mladého bohéma, který vyhladověl v nitru divočiny, do níž se vydal bez kompasu a mapy a s minimem zálesáckých zkušeností, ale nijak romanticky neglorifikuje. Extázi samoty, tuláckého života a svobody bez závazků staví do kontrastu se zodpovědností, kterou máme k blízkým lidem, a naplněním, jež nám přinášejí mezilidské vztahy. „Štěstí je skutečné pouze tehdy, když je sdílené,“ napsal si McCandless do deníku před svou zbytečnou smrtí.
Útěk do divočiny, Nova Cinema 6. 4, 20.00

Možná nejlepší film celé filmové kariéry

Jeana Gabina

vznikl už v roce 1938. V rámci druhé z osmi tvůrčích spoluprací s básníkem Jacquesem Prévertem jej natočil tehdy devětadvacetiletý

Marcel Carné

.

Nábřeží mlh

dodnes okouzluje melancholickou atmosférou, která předznamenává éru amerického filmu noir. Pro dezertéra Jeana (Jean Gabin) je setkání s krásnou zelenookou Nelly (Michèle Morganová) jen slepou uličkou naplňujícího se tragického osudu. Pro jeho charismatického představitele byl zase snímek, v němž ztracené existence vedou v mlžném oparu přístavu v Le Havru temně poetické dialogy, vstupenkou do francouzské herecké extraligy.

Nábřeží mlh, ČT 2, 8. 4., 21.55

DVD

V souvislosti s adaptací kultovní dětské knihy Maurice Sendaka Where the Wild Things Are nejdou člověku do hlavy dvě věci. Proč ji český distributor předkládá divákům pod stupidním názvem Max a maxipříšerky, když předloha vyšla v Česku adekvátně přeložená jako Tam, kde žijí divočiny. A už vůbec není jasné, proč se tahle ideální rodinná filmová zábava neprobojovala do českých kin. Jasnými lákadly jsou přitom už jméno populárního režiséra

Spika Jonzeho

(V kůži Johna Malkoviche, Adaptace), skladby zpěvačky Karen O i originální příběh o dobrodružstvích osamělého desetiletého kluka, kterému pobyt mezi podivnými chlupatými stvořeními na imaginárním ostrově uštědří několik důležitých lekcí do života.

Max a maxipříšerky, MagicBox (od 5. 4.)

Jan gregor